Tuto cestu podnikám před závodem z kondičních důvodů ještě několikrát.
Z hlediska náročnosti přesunu musím ještě opět, oproti II. subru, zredukovat výstroj a výzbroj,
kterou potáhnu do závodu s sebou na kótu. Ze stožáru vezmu jen 3 trubky, tj. cca 4 metry ve
vysunutém stavu. Neberu se sebou ešus ani plynový vařič Var. Doma s těžkým srdcem nechávám i
sekyru. Ke kotvení stožáru použiji kameny takže nemusím brát ani ocelové kotvící kolíky.
Batoh vypadá již o něco rozumněji než posledně, nicméně jelikož nejtěžší věci (dva olověné
akumulátory 7,2Ah) musím vzít, blíží se váhá výstroje stejně ke 40 kg.
Podle propočtů bych měl s plnou bagáží zvládnout pěší přesun cca za 6 hodin. Tzn. pokud pojedu
jako obvykle prvním sobotním vlakem měl bych dorazit na vrchol kolem 11.00 UTC tj. v poledne
našeho času. To by mělo stačit. No uvidíme. V pondělí a v úterý po závodě jsou státní svátky, tak
bude snad dost času na regeneraci sil.
3.7. 1999 v 6.37 vyrážím z Červeného Potoka směr kóta 1424. Zatím je jasno a klidno. Přes den
bude asi pěkný pařák. Jsem ověšený jak vánoční stromeček. Na zádech nacpaný 75 litrový kletr, na
něm přidělaný složený stožárek (1,5m), na bederním pásu pověšená cyklistická flaška s vodou, na
čele šátek proti potu, na těle prádlo Moira, na nohách těžké turistické boty Meindl -
Island. Střídavě v ruce nebo přehozenou přes batoh nesu složenou anténu F9FT 11el. TONA.
Zpočátku odpočívám každou půlhodinu. Je čím dál tím větší vedro. Ještě že po cestě je dost
vodních zdrojů, z kterých můžu doplňovat životadárnou tekutinu. Na statní hranici jsem 10.30
našeho času. Normálně bývám už nahoře, teď mi zbývají ještě skoro dvě hodiny cesty. Propocenej
jsem durch, a ramena už necítím. Nohy šlapou zatím jakš takš v pohodě.
V poledne v největším vedru zdolávám nejprudší úsek vrcholové partie. Šátek na čele už moc
nefunguje a pot mě štípá v očích. Předbíhají mě spousty polských turistů, občas se na něco
zeptají. Odpovídám pouze křečovitým úsměvem. Dejchám jak lokomotiva. Ale to nejhorší má teprve
přijít.
Už zbývá zdolat posledních pár výškových metrů. Ještě kousek a budu na plochém vrcholu. Na
jednou se nad horizontem objevuje tyč, která je jiná než soušky tyčového značení. Za prvé je moc
vpravo, a za druhé je do zelena. Jak se přibližuji vidím čím dál tím větší část té tyče. Jímá mě
hrůza, spatřuji kotvící lana….. kóta je obsazena !!
Že já vůl jsem si ji nepřihlásil (stejně bych neměl nárok) !! Jdu se zeptat ke stanu rozloženému
u paty stožáru, třeba pojedou sedmdesátku. Ale anténa je evidentně na 2 m.
Kluci jsou z OK2KDS z Havířova, jedou na 144MHz a tvrdí že mají kótu přihlášenou. Já ne, a
stejně tady byli první, takže se není o čem bavit. Je 10.00 UTC, nejvyšší čas začít se chystat
na závod. Loučím se osádkou stanu, s tím že se usídlím asi někde poblíž.
Že bych zkusil Malý Sněžník ? Je to tak 1,5 hodiny cesty. Bez bagáže by to možná šlo, ale s tím
co mám na zádech …. ?
Scházím k prameni Moravy. Obědvám a přemýšlím co dál. Malý Sněžník zavrhuji, je daleko.
Nabízí se 300 metrů vzdálené prostranství u bývalé turistické chaty v jihovýchodní úbočí. Tam by
ale moje anténa "viděla" na anténu OK2KDS, což by mohlo způsobovat rušení ( i když při mých 8 W
? Na druhou stranu, kdo ví kolik tam mají oni.). Pak je tam taky trochu zacloněn západní směr na
DL. Takže tam taky ne. Zkusím to tedy na druhou stranu. Nabírám vodu, beru věci a traverzuji
jižní úbočí po bývalé turistické značce, až k místu kde se to trochu otevře na západ. Na sever
do SP i do SM to bude zabyté, ale tam toho stejně moc nebývá. Zalézám mezi nízké smrčky a
začínám budovat stanoviště.
Snažím se chovat tiše a nenápadně a tak abych nezpůsobil velké škody na vegetaci a okolí. Nemám
zájem na jakékoliv konfliktu s případně kolemjdoucím ochráncem přírody. Mám svoje zkušenosti z
Vysokých i Nízkých Tater.
Je vedro, ale naštěstí vlivem termiky zůstává stát nad vrcholem Králičáku mrak, který se téměř
nehýbe z místa a cloní tak slunci. Takže to není zas až tak nejhorší.
Ve 11.45 UTC mám vše a i celých 8 wattů RF výkonu připraveno k vysílání. Abych stihnul začátek
závodu, nerozdělávám zatím stan.Postavím ho snad později.
První QSO s OK2KBA/p. Tak jedem. Stále mám obavy zda se s OK2KDS nebudeme rušit.
Za první hodinu 41 QSO v SP módu. Pak zkusím jet na výzvu a takový fofr jsem ještě nezažil.
Hned na začátku volá OK2KDS/p z kopce nade mnou, a o tom že bych je rušil nic neříkají. Tak to
bude asi dobrý. Rate vzroste jednu chvíli až na 18 QSO za 10 minut. V 15.54 UTC mám už 102 QSO.
Pak si musím dát pauzu. Jazyk už se mi lepí na patro.
Stavím stan a večeřím. Přestávka trvá půl hodiny. Pak pokračuji dál střídáním SP a CQ módu.
Stanice z 9A a S5 chodí s perfektními signály někdy i na výzvu (na 8W !!) . S DL směrem je to o
něco horší, zde se projevuje stínění od okolí. Občas přijde i nějaký SP, ale většinou z malé
vzdálenosti, je to přeci jenom přímo přes vrchol, který je odhadem o nějakých 30 metrů výš.
Každé dvě hodiny si dávám 10 minut oraz. Až za šera jdu k prameni Moravy pro vodu. Je nádherný
letní večer, jasno a klidno, nikde ani živáčka.
Ve 23.21 UTC si už musím dáchnout. Přeci jenom dopolední přesun byl velice náročný a tak se
únava hlásí o oslovo. Zatím mám na kontě 216 QSO.
Probouzím se ve 02.30 a pokračuji dál. Stanic není tolik jako přes den tak se dají dělat i
slabší signály. I když telegrafní klíč s sebou mám, k žádnému spojení na CW se neodhodlávám
(bohužel).
V 08.40 UTC (290 QSO) rozjíždím volání výzvy. Není to takový fofr jako včera, ale po chvíli
přicházejí pro mne naprosto nečekaná QSO:
08:54 |
9A3SO |
59 |
59091 |
JN95HN |
|
08:56 |
SP6OUL |
59 |
59169 |
JO90BF |
|
08:57 |
9A4VM |
59 |
59194 |
JN85FS |
|
09:00 |
9A6JNJ/P |
59 |
59127 |
JN85CM |
|
09:02 |
9A3B |
59 |
59455 |
JN95FQ |
|
09:04 |
YU1LA |
59 |
59045 |
KN04FR |
|
09:05 |
YT1V |
59 |
59320 |
JN94TE |
|
09:07 |
T91AVW |
59 |
59165 |
JN94IO |
|
09:08 |
YZ1OVG |
59 |
59235 |
KN03KV |
ODX 761 km (volá CW, mám mírné problémy se čtením) |
09:10 |
OK2BLS |
59 |
59119 |
JN89NW |
|
09:11 |
OK2UWJ/P |
59 |
59133 |
JO80LA |
|
09:12 |
OM3CCR |
59 |
59069 |
JN98AH |
|
09:14 |
OM5UM/P |
59 |
59134 |
JN98EP |
|
09:15 |
9A1CMA/P |
59 |
59020 |
JN85RO |
|
09:19 |
S59ABC |
59 |
59366 |
JN76VM |
|
09:20 |
OM3KME/P |
59 |
59102 |
JN88UT |
|
09:29 |
OM3KDY/P |
59 |
59109 |
JN88RT |
|
09:32 |
OK2KNZ/P |
59 |
59169 |
JN88NX |
|
09:33 |
OM3WED/P |
59 |
59181 |
JN98HL |
|
09:34 |
OK2UUJ/P |
59 |
59082 |
JO80KE |
|
09:38 |
OE3GRA/6 |
59 |
59025 |
JN77IN |
|
09:43 |
OK2KAU/P |
59 |
59146 |
JN99HO |
|
09:44 |
OM3KTU/P |
59 |
59243 |
JN98OW |
|
09:46 |
HG6Z |
59 |
59383 |
JN97WV |
|
09:50 |
HA8PO |
59 |
59176 |
KN06NQ |
|
09:51 |
OM3KKQ |
59 |
59163 |
JN88SQ |
Uff !! Tak to tedy byla hodina.
Je vedro. Balím stan a vysílám opět pod širákem. Jako slunečník používám spacák pověšený na
šňůře nad hlavou. Slunce pere až to se….
Poslední hodinu je QRM na pásmu až nesnesitelné. Končím už ve 13.50 UTC QSO s OK1RCG/p. Mám na
svém kontě 343 QSO ( po spočítání to dá 70.592 bodů).
Balení veškerého vybavení mi trvá 1 hodinu. V 17.00 našeho času opouštím portejbl a vydávám se
do údolí. Poslední vlak už dneska na 90% nestihnu. Tak přespím asi někde v půli cesty. Z počátku
jdu po statní hranici. Hned na úvod mám drobný problém s polskou ostrahou hranic. Polský
pohraničník sedící na patníku, když vidí co vleču, tak se mně laškovně ptá jestli jsem byl na
rybách. Odpovídám česky, že jsem radioamatér. Ostraha hranic mění tón i výraz tváře a chce vidět
pas. Mám jenom občanku a oháním se malým pohraničním stykem. To prej tady nestačí a kam jdu.
Ukazuji, že po staré cestě do Červeného Potoka. Jsem tázán zda to tady znám. Když horlivě tvrdím,
že perfektně, jsem blahosklonně propuštěn. Varšavu mají už asi vybudovanou. Upalují jen se za
mnou práší.
Po kilometru zacházím za kraj lesa, kam už z Polska není vidět. Zastavuji se abych si
trochu vydechl. Najednou si s hrůzou uvědomuji, že nevím zda jsem nahoře nenechal ručku. Silně
nervózní vybaluji celý batoh. Stanička je samozřejmě až úplně na dně, uf.
Zase monotónní pěší přesun. Z kopce je to místy horší než do kopce. Zase musím odpočívat každých
20 minut, popruhy šíleně tlačí do ramen. Vycházím z lesa na první svážnici, slunce ještě
pěkně hřeje, či spíš pálí. Jsem na cestě už 1,5 hodiny a přemýšlím kde se uložím ke spánku. Snad
někde po cestě, nebo že bych to natáh až na nádraží ? Uvidím jak se budu cítit.
Za další hodinu jsem cca v polovině, fyzicky to jde. Pokračuji tedy až na nádraží, abych ráno už
nikam nemusel. Jdu po louce kousek od tratě, slunce zapadá za Suchý Vrch a tak končím
svoji vyčerpávající zpáteční cestu až za večerního šera.
Na nádraží nikdo není, takže mohu rozložit spaní přímo ve vestibulu. Vlaky, ani nákladní, tudy v
noci nejezdí. Spím v přímo božském klidu.
Musím říci , že veškeré vynaložené úsilí stalo rozhodně za to. Byl to perfektní závod, umocněný
nezvykle (jak mi později potvrdili kluci z OK1KOK) dobrými podmínkami šíření. A i když pro
tentokrát nemám žádného Itala, jsem víc jak na 100% spokojen. Vynahrazují mně to spousty 9A a S5
a pár YU.
S odstupem času musím říci, že jsem něco takového od té doby zatím nezažil.
Tady je mapa, tady report
a tady grafy