HOME

    QSL

    VHF

    HF

    CONTESTING

    RIGS

    LINKS

Polní den 1999 z Králického Sněžníku

Králický Sněžník od jihu

    Po druhém subregionálu jsem se rozhodl, že na Polní den se vydám, pokud bude přát počasí, na Kralický Sněžník (JO80KE, 1424 mnm).
    Túru na Kraličák jsem již podnikl několikrát. Vyzkoušel jsem několik přístupových cest po různých turistických značkách o to i z polské strany. Ale ani jedna se mi pro náročný výstup s veškerým závodním vybavením nezdála optimální. Buď šli s oklikami nebo zbytečně klesaly a následně zas stoupaly. Jelikož ponesu cca 6 hodin vybaveni o celkové váze 40 kg musel jsem brát toto vše na zřetel.
    Po důkladném prostudování mapy jsem rozhodl, že musím najít novou, lepší přístupovou trasu a pokud to bude nutné, i bez pomocí turistických značek.
    5. června v 06.32 z nádraží Červený Potok jsem vyrazil do terénu. Z počátku byl směr pochodu přímo na sever, do polí, po cestě, kde dle turistické mapy z roku 1952 původně vedla žlutá turistická značka. Tuto značku jsem opustil, když nad kostelem v Dolní Moravě začala scházet do vsi. Pokračoval jsem po vrstevnici jdoucí polní cestě a cca po 800 metrech přicházím pod lyžařský vlek. Tady jsem z cesty odbočil vlevo vhůru a podél tohoto vleku jsem došel až na jeho konečnou. Tím jsem se dostal na hřebínek Větrného vrchu, který je vlastně poslední kótou ve východní rozsoše masivu Králického Sněžníku. Zde jsem se otočil znovu na sever a přes louku a les jsem se dostal na místní silničku, po které vede červená turistická značka Prostřední Lipka - Králický Sněžník. Od nádraží to sem bylo 1 1/4 hodiny. Toto místo jsem znal z mých předchozích výprav. Silnička po chvíli uhnula dolů do Dolní Moravy. Já jsem pokračoval další hodinu červeně značenou svážnici až ke Zbojnické boudě. Kousek za ní jsem ze značky uhnul vlevo, a po velmi strmé cestě jsem dospěl na svážnici o "patro výš". Po ní se dostávám až ke státní hranici.
    Přímo po hranici vede "pašerácká" pěšinka, na kterou se napojuje nejprve stará červená značka (podle mapy z roku 1952) a poslézé nad vodopádem Nad Strašidly i současná červená. Zde se na chvíli zastavuji a nabírám vodu. Je 9.45 SELČ a na vrchol to je ještě 3/4 hodiny. Krátce posvačím a pokračuji dál přímo po statní hranici (opět mimo turistické značení, které tudy ale už za dva roky oficiálně povede) až na vrchol.
    10.30 severní pól je dobyt. Cesta je vytýčena. Na vrcholu předběžně vybírám místo pro soutěžní stanoviště (to ještě nevím, že zcela zbytečně). Pak sestupuji (3minuty) k prameni Moravy, kde její vodou zapíjím oběd. Kdyby tady tak vysoko voda nebyla, bylo by pro mne zcela nemyslitelné odsuď vysílat.
    V 15.11 odjíždím vlakem z Červeného Potoka zpátky domů.

    Tuto cestu podnikám před závodem z kondičních důvodů ještě několikrát.
    Z hlediska náročnosti přesunu musím ještě opět, oproti II. subru, zredukovat výstroj a výzbroj, kterou potáhnu do závodu s sebou na kótu. Ze stožáru vezmu jen 3 trubky, tj. cca 4 metry ve vysunutém stavu. Neberu se sebou ešus ani plynový vařič Var. Doma s těžkým srdcem nechávám i sekyru. Ke kotvení stožáru použiji kameny takže nemusím brát ani ocelové kotvící kolíky.
    Batoh vypadá již o něco rozumněji než posledně, nicméně jelikož nejtěžší věci (dva olověné akumulátory 7,2Ah) musím vzít, blíží se váhá výstroje stejně ke 40 kg.
    Podle propočtů bych měl s plnou bagáží zvládnout pěší přesun cca za 6 hodin. Tzn. pokud pojedu jako obvykle prvním sobotním vlakem měl bych dorazit na vrchol kolem 11.00 UTC tj. v poledne našeho času. To by mělo stačit. No uvidíme. V pondělí a v úterý po závodě jsou státní svátky, tak bude snad dost času na regeneraci sil.

    3.7. 1999 v 6.37 vyrážím z Červeného Potoka směr kóta 1424. Zatím je jasno a klidno. Přes den bude asi pěkný pařák. Jsem ověšený jak vánoční stromeček. Na zádech nacpaný 75 litrový kletr, na něm přidělaný složený stožárek (1,5m), na bederním pásu pověšená cyklistická flaška s vodou, na čele šátek proti potu, na těle prádlo Moira, na nohách těžké turistické boty Meindl - Island. Střídavě v ruce nebo přehozenou přes batoh nesu složenou anténu F9FT 11el. TONA.
    Zpočátku odpočívám každou půlhodinu. Je čím dál tím větší vedro. Ještě že po cestě je dost vodních zdrojů, z kterých můžu doplňovat životadárnou tekutinu. Na statní hranici jsem 10.30 našeho času. Normálně bývám už nahoře, teď mi zbývají ještě skoro dvě hodiny cesty. Propocenej jsem durch, a ramena už necítím. Nohy šlapou zatím jakš takš v pohodě.
    V poledne v největším vedru zdolávám nejprudší úsek vrcholové partie. Šátek na čele už moc nefunguje a pot mě štípá v očích. Předbíhají mě spousty polských turistů, občas se na něco zeptají. Odpovídám pouze křečovitým úsměvem. Dejchám jak lokomotiva. Ale to nejhorší má teprve přijít.
    Už zbývá zdolat posledních pár výškových metrů. Ještě kousek a budu na plochém vrcholu. Na jednou se nad horizontem objevuje tyč, která je jiná než soušky tyčového značení. Za prvé je moc vpravo, a za druhé je do zelena. Jak se přibližuji vidím čím dál tím větší část té tyče. Jímá mě hrůza, spatřuji kotvící lana….. kóta je obsazena !!
    Že já vůl jsem si ji nepřihlásil (stejně bych neměl nárok) !! Jdu se zeptat ke stanu rozloženému u paty stožáru, třeba pojedou sedmdesátku. Ale anténa je evidentně na 2 m.
    Kluci jsou z OK2KDS z Havířova, jedou na 144MHz a tvrdí že mají kótu přihlášenou. Já ne, a stejně tady byli první, takže se není o čem bavit. Je 10.00 UTC, nejvyšší čas začít se chystat na závod. Loučím se osádkou stanu, s tím že se usídlím asi někde poblíž.
    Že bych zkusil Malý Sněžník ? Je to tak 1,5 hodiny cesty. Bez bagáže by to možná šlo, ale s tím co mám na zádech …. ?
    Scházím k prameni Moravy. Obědvám a přemýšlím co dál. Malý Sněžník zavrhuji, je daleko. Nabízí se 300 metrů vzdálené prostranství u bývalé turistické chaty v jihovýchodní úbočí. Tam by ale moje anténa "viděla" na anténu OK2KDS, což by mohlo způsobovat rušení ( i když při mých 8 W ? Na druhou stranu, kdo ví kolik tam mají oni.). Pak je tam taky trochu zacloněn západní směr na DL. Takže tam taky ne. Zkusím to tedy na druhou stranu. Nabírám vodu, beru věci a traverzuji jižní úbočí po bývalé turistické značce, až k místu kde se to trochu otevře na západ. Na sever do SP i do SM to bude zabyté, ale tam toho stejně moc nebývá. Zalézám mezi nízké smrčky a začínám budovat stanoviště.
    Snažím se chovat tiše a nenápadně a tak abych nezpůsobil velké škody na vegetaci a okolí. Nemám zájem na jakékoliv konfliktu s případně kolemjdoucím ochráncem přírody. Mám svoje zkušenosti z Vysokých i Nízkých Tater.
    Je vedro, ale naštěstí vlivem termiky zůstává stát nad vrcholem Králičáku mrak, který se téměř nehýbe z místa a cloní tak slunci. Takže to není zas až tak nejhorší.
    Ve 11.45 UTC mám vše a i celých 8 wattů RF výkonu připraveno k vysílání. Abych stihnul začátek závodu, nerozdělávám zatím stan.Postavím ho snad později.

    První QSO s OK2KBA/p. Tak jedem. Stále mám obavy zda se s OK2KDS nebudeme rušit.
    Za první hodinu 41 QSO v SP módu. Pak zkusím jet na výzvu a takový fofr jsem ještě nezažil. Hned na začátku volá OK2KDS/p z kopce nade mnou, a o tom že bych je rušil nic neříkají. Tak to bude asi dobrý. Rate vzroste jednu chvíli až na 18 QSO za 10 minut. V 15.54 UTC mám už 102 QSO. Pak si musím dát pauzu. Jazyk už se mi lepí na patro.
    Stavím stan a večeřím. Přestávka trvá půl hodiny. Pak pokračuji dál střídáním SP a CQ módu.
    Stanice z 9A a S5 chodí s perfektními signály někdy i na výzvu (na 8W !!) . S DL směrem je to o něco horší, zde se projevuje stínění od okolí. Občas přijde i nějaký SP, ale většinou z malé vzdálenosti, je to přeci jenom přímo přes vrchol, který je odhadem o nějakých 30 metrů výš. Každé dvě hodiny si dávám 10 minut oraz. Až za šera jdu k prameni Moravy pro vodu. Je nádherný letní večer, jasno a klidno, nikde ani živáčka.
    Ve 23.21 UTC si už musím dáchnout. Přeci jenom dopolední přesun byl velice náročný a tak se únava hlásí o oslovo. Zatím mám na kontě 216 QSO.
    Probouzím se ve 02.30 a pokračuji dál. Stanic není tolik jako přes den tak se dají dělat i slabší signály. I když telegrafní klíč s sebou mám, k žádnému spojení na CW se neodhodlávám (bohužel).
    V 08.40 UTC (290 QSO) rozjíždím volání výzvy. Není to takový fofr jako včera, ale po chvíli přicházejí pro mne naprosto nečekaná QSO:

    08:54

    9A3SO

    59

    59091

    JN95HN

     

    08:56

    SP6OUL

    59

    59169

    JO90BF

     

    08:57

    9A4VM

    59

    59194

    JN85FS

     

    09:00

    9A6JNJ/P

    59

    59127

    JN85CM

     

    09:02

    9A3B

    59

    59455

    JN95FQ

     

    09:04

    YU1LA

    59

    59045

    KN04FR

     

    09:05

    YT1V

    59

    59320

    JN94TE

     

    09:07

    T91AVW

    59

    59165

    JN94IO

     

    09:08

    YZ1OVG

    59

    59235

    KN03KV

    ODX 761 km (volá CW, mám mírné problémy se čtením)

    09:10

    OK2BLS

    59

    59119

    JN89NW

     

    09:11

    OK2UWJ/P

    59

    59133

    JO80LA

     

    09:12

    OM3CCR

    59

    59069

    JN98AH

     

    09:14

    OM5UM/P

    59

    59134

    JN98EP

     

    09:15

    9A1CMA/P

    59

    59020

    JN85RO

     

    09:19

    S59ABC

    59

    59366

    JN76VM

     

    09:20

    OM3KME/P

    59

    59102

    JN88UT

     

    09:29

    OM3KDY/P

    59

    59109

    JN88RT

     

    09:32

    OK2KNZ/P

    59

    59169

    JN88NX

     

    09:33

    OM3WED/P

    59

    59181

    JN98HL

     

    09:34

    OK2UUJ/P

    59

    59082

    JO80KE

     

    09:38

    OE3GRA/6

    59

    59025

    JN77IN

     

    09:43

    OK2KAU/P

    59

    59146

    JN99HO

     

    09:44

    OM3KTU/P

    59

    59243

    JN98OW

     

    09:46

    HG6Z

    59

    59383

    JN97WV

     

    09:50

    HA8PO

    59

    59176

    KN06NQ

     

    09:51

    OM3KKQ

    59

    59163

    JN88SQ

     

    Uff !! Tak to tedy byla hodina.
    Je vedro. Balím stan a vysílám opět pod širákem. Jako slunečník používám spacák pověšený na šňůře nad hlavou. Slunce pere až to se….
    Poslední hodinu je QRM na pásmu až nesnesitelné. Končím už ve 13.50 UTC QSO s OK1RCG/p. Mám na svém kontě 343 QSO ( po spočítání to dá 70.592 bodů).

    Balení veškerého vybavení mi trvá 1 hodinu. V 17.00 našeho času opouštím portejbl a vydávám se do údolí. Poslední vlak už dneska na 90% nestihnu. Tak přespím asi někde v půli cesty. Z počátku jdu po statní hranici. Hned na úvod mám drobný problém s polskou ostrahou hranic. Polský pohraničník sedící na patníku, když vidí co vleču, tak se mně laškovně ptá jestli jsem byl na rybách. Odpovídám česky, že jsem radioamatér. Ostraha hranic mění tón i výraz tváře a chce vidět pas. Mám jenom občanku a oháním se malým pohraničním stykem. To prej tady nestačí a kam jdu. Ukazuji, že po staré cestě do Červeného Potoka. Jsem tázán zda to tady znám. Když horlivě tvrdím, že perfektně, jsem blahosklonně propuštěn. Varšavu mají už asi vybudovanou. Upalují jen se za mnou práší.
    Po kilometru zacházím za kraj lesa, kam už z Polska není vidět. Zastavuji se abych si trochu vydechl. Najednou si s hrůzou uvědomuji, že nevím zda jsem nahoře nenechal ručku. Silně nervózní vybaluji celý batoh. Stanička je samozřejmě až úplně na dně, uf.
    Zase monotónní pěší přesun. Z kopce je to místy horší než do kopce. Zase musím odpočívat každých 20 minut, popruhy šíleně tlačí do ramen. Vycházím z lesa na první svážnici, slunce ještě pěkně hřeje, či spíš pálí. Jsem na cestě už 1,5 hodiny a přemýšlím kde se uložím ke spánku. Snad někde po cestě, nebo že bych to natáh až na nádraží ? Uvidím jak se budu cítit.
    Za další hodinu jsem cca v polovině, fyzicky to jde. Pokračuji tedy až na nádraží, abych ráno už nikam nemusel. Jdu po louce kousek od tratě, slunce zapadá za Suchý Vrch a tak končím svoji vyčerpávající zpáteční cestu až za večerního šera.
    Na nádraží nikdo není, takže mohu rozložit spaní přímo ve vestibulu. Vlaky, ani nákladní, tudy v noci nejezdí. Spím v přímo božském klidu.

    Musím říci , že veškeré vynaložené úsilí stalo rozhodně za to. Byl to perfektní závod, umocněný nezvykle (jak mi později potvrdili kluci z OK1KOK) dobrými podmínkami šíření. A i když pro tentokrát nemám žádného Itala, jsem víc jak na 100% spokojen. Vynahrazují mně to spousty 9A a S5 a pár YU.
    S odstupem času musím říci, že jsem něco takového od té doby zatím nezažil.

    Tady je mapa, tady report a tady grafy

6.11.2001 Ó OK1TGI