6 (5) tisícovek Keprníckého masivu. Plán byl tento: Název p.č. n.m.v. LOC předpokládaný čas QRV (SELČ) ----------------------------------------------------------------------------- Čerňava 185 1103 JO80ME 9.30 - 10.15 Keprník 12 1423 JO80NE 11.15 - 11.45 Červena hora 41 1333 JO80ND 12.30 - 13.00 Spálený v. - SZ v. 53 1313 JO80ND 13.45 - 14.15 Vozka 22 1377 JO80ND 14.45 - 15.15 Troják 263 1049 JO80MD 16.15 - 17.00 ----------------------------------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------------------------- Z Letohradu vyjíždím motorákem opět v 5:31 ( všechny časy v SELČ) směr Hanušovice, s přestupem tentokráte na Ramzovou. Po necelém hodinovém čekání na hanušovickém nádraží nastupuji do stařičkého motoráku Šumperk - Jeseník. Rok výroby vagónu je před dobrými čtyřiceti lety. Ale cesta s ním je mnohem příjemnější, než v modernějších vozech řady 810. Vlak tolik nedrncá, pouze se příjemně houpe. Za mocného řevu motoru se rozvážně škrábeme vzhůru. Stoupání z Branné na Ramzovské sedlo je vskutku impozantní, skoro by člověk řekl, že by zde měli nasadit ozubnicovou železnici. Když tady ještě jezdila pára tradovala se tu příhoda, jak stará babička s nůší jde do kopce podél trati a kolem jede vlak. Strojvůdce na ni volá ať si nasedne, že ji svezou. Babička jenom zavrtí hlavou s tím, že nemůže, neboť spěchá. V 8:27 jsme v Ramzovském sedle v nadmořské výšce 760 m.n.m. Je to nejvýše položená rychlíková železniční zastávka v republice. Vystupuji z vlaku a s obavami vzhlížím k obloze. Pro dnešek je pro tuto oblast předpovídána možnost deště. Mezi tmavými, modrošedými mraky je tu a tam vidět modrá obloha. Vrchol Šeráku se halí do mraků. Je otázkou co se z toho vyvine (Šerák je také tisícovka, leč normálně nepřístupná, viz. seznam tisícovek). Dotahuji šněrovadla u bot a vyrážím vstříc první tisícovce - Čerňava 1103 mnm (185). Procházím kolem dolní stanice sedačkové lanovky Ramzová - Čerňava - Šerák. Chvíli si pohrávám s myšlenkou použít právě lanovky. Vyjel bych si pěkně na Čerňavu, odskočil bych na blízký vrchol, nasedl zpět na sedačku a dojel na Šerák. Ze Šeráku na Keprník (druhou tisícovku dne) je to kousek (3 km). No, ale cena svezení je 100 Kč, a co by člověk neudělal pro svoji kapsu, tedy svoje zdraví, HI. Pokračuji pěšky svižným tempem. Začátek vysílaní mám naplánován na 9.30. Za pět minut devět jsem u přestupní stanice lanové dráhy Čerňava. Dle popisu trasy z www.tisicovky.cz se dávám průsekem v hustém lese směrem na samotný vrchol Čerňavy. Vysokou mokrou travou brkám přes kořeny a větve vzhůru. Za chvíli mám kalhoty mokré až nad kolena. V 9:03 už není kam stoupat. Pár metrů od vrcholku stojí starší posed, typ ptačí budka. Že bych jeho konstrukci použil jako stožáru? Ještě s batohem na zádech šplhám po žebříku ke vchodu posedu. Dveře leží utrženy v trávě u paty konstrukce. Stojím na horních špruslích a rekognoskuji terén. Dovnitř vzhledem ke stavu objektu se neodvažuji. Metrovou záclonovou tyč s 4 el. krckou umístím hned na malé plošince u vchodu. Je to orientováno na jih, tak snad to bude aspoň trošku chodit. I když je tato kóta dosti utopená mezi vyššími okolními kopci. Lezu dólu a montuji anténní soustavu. Beru z batohu metrový gumicuk a s anténou na krátkém stožárku šplhám opět nahoru do zhruba 6 metrové výšky. Ještě k tomu gumicuku: To je zlepšovák od Honzy OK1TJH, ostříleného portejblisty. Další vylepšení, které mi doporučil a které se mi hned na Čerňavě osvědčilo, jsou matky křídlovky, použité na třmenu antény (před tím tam byly obyčejné šestihranné) a krátký stožárek (v mém případě záclonová tyč délky 1 m). Stožárek + gumicuk umožňují montáž antény v podstatě na cokoliv a ve velmi krátkém čase. Ale zpátky k expedici. Anténa je nainstalována a přichycena k budce. Drobné problémy mám se směrováním. Požadovaný směr na jihozápad se mi nedaří dosáhnout, resp. udržet. Po krátkém boji na chatrné vrzající konstrukci rezignuji a nechávám směr přímo na anténě samé tj. na jih. Připojuji kabel, vybaluji zařízení a deník. V 9:26 volám na 145.500 první výzvu, s lehkými obavami zda vůbec najdu protistanici. V 9:28 volá OK1ZPC, signál je slabší (nemaje S-metr, dávám 55), ale bez problému čitelný. Vyměňujeme si se Zdeňkem kromě informací nutných pro diplom ještě údaje o počasí. V Čelákovicích mají dešťové přeháňky. Loučíme se s přáním hezkého počasí. Mně by stačilo, kdyby příliš nepršelo. Zatím to tady vypadá tak všelijak. Zataženo, ale zatím bez deště. Docela teplo. Až do 9:32 volám výzvu do prázdna. Pak se opět ozývá ZPC, že dal "spot" na OK0C. Uctivě děkuji a do 9:34 pokračuji bez úspěchu dál. Lezu tedy opět nahoru na posed a po chvíli se mi daří zafixovat směr antény více na západ. 9:36 - OK1YB. Věrka mne zdraví z Poděbrad a říká, že kmitočet už hodnou dobu hlídá. Neustále musí pendlovat mezi pokličkami hrnců sobotního oběda a vysílačkou. Přeji ať se oběd vydaří a těším se na slyšenou z Keprníku. Opět volá ZPC, že můj signál se zlepšil. Směrování více do Čech pomohlo. 9:38 OK2PJD/p - Jirka je na Jeřábu 1003 mnm (377), nová tisícovka. Sám jsem ji aktivoval před třemi týdny. 9:39 OK2SYS, Pepa je nejsilnější z více stanic. "Pile up" se rozbíhá. Dále v rychlém sledu OK1MUK, OK1FOD/p, OK2MHS, OK1PSY/p (Vašek, jeden z "nejvěrnějších spolupracovníků"), OK1AFR/p, OK1ZKN. 9:49 volá slabším signálem Milan OK2SEV. Psal mi včera po paketu, že mne bude hlídat už od devíti. Teď se prý docela zapotil, aby můj signál dostal nad šum. Dostávám report 31. Přeci jenom do Malenovic pod Lysou horou je to přes vedle stojící Keprník, který má o 320 metrů víc. 9:51 ještě poslední QSO s OK1MHZ a zabalit, demontovat a zpět na červenou turistickou značku. Anténu nechávám stejně jako posledně s prvky na ráhnu. Procházím kolem spuštěné lanovky a pokračuji kamenitou cestou úbočím Šeráku. Tady někde bych měl podle mapy narazit na vodu. Mám s sebou pouze prázdnou plastovou láhev, s tím, že ji naplním cestou. Vcházím do mlhy (mraku). Přes cestu teklo zatím pouze pár nevýznamných čůrků. Jak stoupám výš, mlha houstne. Sem tam z ní vypadne nějaká kapka, ale nic vážného. Takže jdu pouze v moirovém triku s dlouhým rukávem a na něm mám bavlněné tričko. Nepromokavou bundu jsem po prvním vysílání odložil ve stoupání ještě u lanovky. Vono je to jedno, mírně moknout shora nebo se pařit zevnitř... Míjím skalní vyhlídku, u které jsme se před 17 lety fotili s pionýrským oddílem mladých fotografů. Moc se to tady nezměnilo, tenkrát byla taky mlha. Nejednou se z mlíka vynořuje rozcestník "Sedlo pod Šerákem". Tak to je tedy v pytli - nemám vodu. Další je možná až na cestě z Keprníku do sedla Pod Vřesovkou. Od rána jsem toho příliš nevypil. K snídani skleničku vody se šumivým celaskonem. Na cestě z Čerňavy jsem se jednou napil z malého pramínku, který stékal do malé skalní kapsy. Z té se dalo akorát nabrat dvakrát vodu do dlaně. Víc toho nebylo. Snad to z druhé strany Keprníku bude lepší. Viditelnost není víc jak sto metrů. Po chvíli mírné dezorientace vybírám správnou cestu na vrchol druhé tisícovky dnešního dne. 11:00. V prudkém stoupání přechází mírné mrholení v husté. Viditelnost klesá na padesát metrů. Oblékám nepromokavou bundu. Vytahuji mobil. Za pochodu a notného klopýtání píšu SMS-ku "vynálezci" gumicuku, Honzovi OK1TJH, že za chvíli budu na kótě 1423 m. To už jsem nad pásmem lesa. Do zad se mi opírá čerstvý západní vítr. V kombinaci s mrholením je to velice nepříjemné. Prsty pravé ruky, svírající duralové ráhno antény, pomalu ztrácí cit. Vlevo rozcestník Keprník 1423mnm. Odbočuji z hlavní cesty k vrcholové skalce. Na jejim jižním okraji opírám anténu o nízké dřevěné zábradlí a sám se utíkám schovat do závětří. V patách mám skautský oddíl, který na mne z pod pláštěnek vyjeveně hledí. Kryt skalkou před západním větrem a vražedným mrholením montuji a kompletuji zařízení. Pak zpět do deště. Jedinečným gumicukem rychle připevňuji metrový stožárek k dřevěnému šedesát centimetrů vysokému sloupku zábradlí. Anténu jsem nucen opět fixovat na jih. V jiné poloze mi připadá, že je prvek reflektoru příliš blízko mokrým břevnům zábradlí (kvůli PSV). Aby se mi to neotáčelo, přivazuji ráhno před reflektorem kouskem umělého lýka k zábradlí. Jinak by anténa byla po větru tj., na východ, přitisklá k oslizlému břevnu. Když končím s instalací antény, kape mi ze šosů a z nosu. Zalézám pod kámen a chystám vysílání. Na anténu nevidím, je za rohem. Snad mi ji někdo neukradne. Pro jistotu si dávám před sebe PSV-metr, kdyby se něco dělo. 11:14, 145.500, ptám se na volný kmitočet. Volno. Začínám volat výzvu. Nechce se mi sedat do mokré horské trávy, tak pracuji v pokleku. 11:15 volá OK1TJH, signál je slabý a navíc se pere s nějakou ještě slabší stanicí. Dávám report 55, aby se Honza neurazil. Vyměňujeme si povinné údaje a ptám se na počasí. V Letohradě prší natolik, že to Honzu odradilo vyjet někam na portejbl. Jen, aby to pršení nedorazilo sem. Hm, třeba už je to ono. 11:17, dělám dvojici OK2HWP 2HGW/p, chlapi jsou na rozhledně Karasín. Pak co minuta to QSO (včetně Milana OK2SEV), takže když dělám 11:29 Karla OK1MUK je to spojení z Kerpníku č.18. Karel říká, že se mi tam na kmitočtu někdo motá. Chvíli poslouchám. V šumu občas zaslechnu Zdeňka ZPC jak kohosi upozorňuje, že bych se měl na tomto kmitočtu objevit já z Keprníku. Vybíhám k anténě a otáčím ji na západ, jak je to jen možné. 11:30 OK1YB, Věrka si odskočila od plotny. Hned po ní Zdeněk ZPC. U obou je to slabší, dávám jim 55. Pak ještě se dovolali Josef 2KJ a Ivan 2ZIH/p. Je 11:34, přesto že mám pod nepromokavou bundou ještě teplou fleecku, není mi nejtepleji. Hlavně pokud jde o prsty na rukou. Je to skoro na rukavice. Honem pryč. Na cestu si vytahuji tatranku. Prudký kopec dolu spíše sbíhám. Je to prý daleko méně namáhavé, hlavně pro kolena. Předcházím několik starších párů. Jeden pán na mne volá jaké hlasy chytám? Odpovídám že zatím pouze české a moravské. Hlas Ameriky žádny. Ve 12.05 jsem v sedle Pod Vřesovkou. Co dál? Podle prvních propočtů bych měl stihnout jak všechny další naplánované tisícovky, tak poslední vlak z Branné. Ale podle propočtu ze serveru www.turistika.cz bych musel dorazit na nádraží nejméně 40 minut po odjezdu vlaku. Cestou jsem se zabýval tím, kterou tisícovku případně vypustit. Zda Červenou horu, která je vyšší, ale cesta na ní je nejméně hodinovou zacházkou, nebo Spálený vrch, který je sice nižší, ale je více při cestě na kótu Vozka. A Vozku aktivovat jednoznačně budu, je vysoký a dostatečně dominantní. Nakonec obracím na Červenou horu. Cesta na Spálený vrch není značená a je 800 metrů stranou od zelené značky. Mám její popis pouze z www.tisicovky.cz, takže kdo ví jak to tam vůbec vypadá. Co nejrychleji supím po žluté nahoru strání zakrslých smrků a kleče. Mezi mraky občas vysvitne slunce. Začíná být docela pařák. Vzhledem k vysoké, skoro až stoprocentní vlhkosti vzduchu, je jak v dobře zavedené prádelně. Vlhkost sice vysoká, ale voda žádná. Vzpomínám jak na jedné túře v polských Karpatech jsme olizovali mokré kameny. Žádné kameny nevidím. Přemýšlím jak se nejlépe osvěžit z mokré trávy, té je tu dost. Na hřebeni míjím přírodní útvar Kamenné okno. To je na pohled pěkné, kamenné, leč úplně suché. Procházím mělkým sedlem Pod Červenou horou. Přede mnou v mlze je mírně se zvedající skalnatý hřebínek. Je 12.39. Jsem konečně na vrcholu. Viditelnost slabých sto metrů. Instaluji anténu na tyčové značení asi ve třech metrech. Směr odhaduji na jihozápad. 12.45 na první výzvu přichází OK2SEV. Ironicky a trochu žertem mne upozorňuje že mám mírné zpoždění. Dostávám report dokonce 59. Informuji Milana o situaci, s tím, že asi vypustím jednu tisícovku. Říká že to nevadí, hlavně ať se držím. 12:50 jako spojení č. 8 přichází SQ9FK. Děláme spojení v angličtině. Někdy bych radši uvítal polštinu. Nicméně všechno co jsme potřebovali, to jsme se dozvěděli. Od 12.55 do 12:58 lovím Huberta OK2IL. Točím anténou více na jih. Není daleko, je "kousek" ode mne, na Skřítku. Ale zastínění Dlouhejma Stráněma dělá svoje. Já dávám nakonec 55 on 51. Končím ve 13.02 spojením č.13 s Michalem OK2WMC. Balím a na cestu vytahuji chleba se salámem. Ten vlivem velké žízně nemůžu skoro spolknout. Na sedle pod Červenou horou opět vysvitlo slunce. Vytahuji mapu. Koukám, kde je nejbližší voda. Mohl bych si trochu zajít a stavit se u Vřesové studánky. Nebo musím vydržet až pod Vozku, kde teče Hučivá Desná. Jdu dál po žluté tj. pod Vozku. Ze sedla pod Vřesovkou je to na Vozku po zelené 1,8 km. Někde tam je voda. Jazyk se mi lepí na patro. Slunce pere, až to s.... Potácím se po vrstevnici usychajícím lesem. 13:45 konečně voda. Oproti původnímu předsevzetí, že jen naberu vodu a půjdu dál, odkládám batoh a zastavuji. V podřepu plním z horského potoka láhev. Stavím se na nohy a trochu se mi zatmělo před očima. Je čas nasadit tatranku č.2. Zase se zatáhlo a začíná drobně mrholit. Na dlouhý odpočinek není čas. Přede mnou je dosti strmá zalesněná stráň. Když jsem si to prohlížel na mapě tak jsem netušil, že to bude tak ostré. Cesta jde v krátkých, prudkých serpentinách. Dvacet kroků a vydýchat. Dostavila se drobná krize. To bude tím nedostatkem vody a sprintem na Červenou horu. Každou chvíli koukám vlevo do lesa. Někde tady by měla odbočovat neznačená cesta na Spálený vrch. Ale nic takového nevidím. S přibývající výškou les řídne. Cesta je úzká, pouze pro jednoho. Často do ní zasahuje vysoká mokrá tráva. Zase jsem urousaný skoro do půli stehen. Uhýbám z cesty shora sestupujícímu páru. On se šklebí a mumlá něco o televizi (stále vleču v ruce složenou anténu). Neodpovídám pouze se trapně usmívám. Mrholení se stává intenzivnější. Oblékám bundu. Vstupuji opět do mlhy. Zdolávám velice strmý usek a najednou jsou přede mnou vrcholové skály Vozky. Od nich přichází skupinka mladých lidí. Jeden z nich, oblečený pouze do trička s krátkým rukávem a kraťasů (asi velkej frajer), když mne míjí, mumlá něco o televizi. Neodpovídám pouze zpupně mlčím. Přemýšlím, že by ČRK měl v hromadných sdělovacích prostředcích rozpoutat informační kampaň, aby česká veřejnost věděla jak vypadá průměrný český amatér. Procházím mezi skalami. Vlevo ode mne se pod kamenem krčí kluk se velkým bílým psem. Asi vrátnej nebo mám bílý myšky. Obcházím skály vybírám vhodné místo, hlavně závětří. Vítr s mrholením je opět velice nepříjemný. Závětří mám, teď jde o to kam s anténou. Na skálách nic vhodného není. Sedm metrů ode mne stoji skupinka uschlých čtyřmetrových smrčků. Zkusím vetknout anténu pomocí gumicuku tam. Po chvíli pachtění se mi to daří. Anténa je nasměrována kamsi do mlhy. Ve 14.20 jsem na pásmu a volám výzvu. První je tentokrát Věra OK1YB. Děkuji za spojení a přeji dobrou chuť k obědu. Následně si uvědomuji kolik je vlastně hodin a tak něco připitoměle blekotám. Na Vozkovi (1377 mnm, 22) končím spojením č.13 ve 14.23 s Pavlem OK2CPG. Není mi nejtepleji. Rychle opouštím nehostinnou kótu. Cestou konzumuji poslední tatranku. Začíná to být opět prudké, tentokrát dolů. Od rozcestí Nad Hášovou chatou se terén trochu pokládá. Ale není o nic příjemnější, neboť po lesní cestě, kudy vede značka, stahovali lesáci nedávno dříví. Je to spíše oranice. 15.15 rozcestí Volská louka. Nevím čím to je, ale velmi se mi tady líbí. Asi jak říká moje matka: svůj k svému. Odtud vede neznačená cesta a na vrchol poslední dnešní tisícovky - Troják. Cesta je sice neznačená, ale široká a udržovaná, pokud je to vůbec ona (viz. poslední bloudění na Srázné). Zhruba po sto metrech přibíhá po cestě proti mně výhružně štěkající lovecký pes. Zůstává stát deset metrů ode mne a se staženým ocasem mezi nohami stále nervózně štěká. Zastavuji se taky. Mám taky stažený, ale svěrač. Přemýšlím jak bude nejlepší narvat 4-elementovou krcku tomu psisku do chřtánu. Další pár minut zůstává situace nezměněná. Pes štěká, já čučím. Ani nevím, kdo z nás má větší strach. Kdesi daleko přede mnou se ozývá slabé pískání na nějakou píšťalku. Pes nereaguje. Asi je hluchej. Debil. Koukám na hodinky. Ještě chvíli tady budem stát a můžu to zabalit a jít rovnou na vlak. Pes začal štěkat nejen na mně, ale huláká i kamsi do lesa vpravo od cesty. Pokouším se s ním navázat hovor. "Hele pejsku, kde máš pána ?" Nic, hluchej jak poleno. Zase je občas slyšet píšťalku. "Hledej pána!" Zkouším to znovu. Ani prd. Ani ta píšťala se neblíží. To je určitě nějakej línej nimrod. Dřepí si na posedu, čučí do mlází a má totálně hluchýho ohaře. Přemýšlím zda nemám zařvat, ať si pro toho pitomýho psa dojdou. Ten najednou pomalu obrací a pak mírným klusem míří po cestě zpět. Jdu za ním. Poslední kóta bude moje. Pes, když vidí že jdu za ním, ústup zrychluje. Pouze občas zastaví a štěkne. Já ti dám ty potvoro. Ty máš nahnáno víc jak já. Za zatáčkou se objevuje srub. Kolem něj pobíhají dva asi tak desetiletí kluci, teď se k nim přidal i ten pes. Vlevo dýmá ohýnek. Vpravo stojí starej modrej Passat a ještě více vpravo je triangulační značka. Mám vyhráno. No i když... Pes mi opět běží v ústrety. Jeden s kluků se ho snaží zadržet, bezúspěšně. "Nebojte se pane, von nic nedělá", prohlašuje jeden z kluků, hantýrkou majitelů psů útočných plemen. "Já vím ..." odpovídám pochybovačně. Leč pes mne obíhá v uctivé vzdálenosti a pouze zkoumá můj pach. Rychle rekognoskuji terén. Vpředu srub s klukama a psem. Za tím hustý les. Vpravo, na sever, les s VW Passatem. Vlevo, na jih, široká mýtina řídce porostlá mladými smrčky. Tam se uhnízdím. Prodírám se vysokou trávou a borůvčím k osamoceně stojícímu asi pětimetrovému stromku. Opět pomocí záclonové tyče a TJHcuku (gumicuku) rychle instaluji anténu. Někde ve 3,5 metrech. Briskně rozbaluji ostatní nádobíčko. Už v tom začínám mít rutinu. Znovu vysvitlo slunce. V 15:35 zapínám zařízení. Na 145.500 kdosi komunikuje se Sněžkou. Dohadují se, že to zkusí ještě na sedmdesátce. Já si zatím na 475 zkusím PSV a výkon. Vše v pořádku. 15.38, na pětistovce je klid. Ptám se zda je volno. Nikdo nic. Tak volám výzvu. Další dvě dlouhé minuty se nic neděje. Až konečně v 15:40 se ozývá Karel OK1MUK z Pardubic. Tak přeci někdo. Už jsem myslel, že to tu bude úplně hluché. Pak následují samé známe firmy. 15:42 OK2TKE/p, :43 OK2CPG, :44 2SLS, :45 2MHS, :46 2SEV, od něhož dostávám tradičních 31 (HI). Hned po něm další "Malenovičák" 2SVR taktéž 31, krátké svitavské intermezzo 1PSY, následně opět Malenovice p.L.h. 2SVR/2. Od Katky obdržím rovněž 31. V 15:51. Je to spojení s pořadovým číslem 9. Jdu do finále. Stačí poslední QSO. Pak mi kdesi v batožině zvoní mobil. Jelikož mám k nejčastěji volajícím přiřazeno zvonění jejich jména v morse, hned vím kolik uhodilo. XYL kontroluje zda už není vdovou. Je 15.55, pět minut do začátku polního dne. Pak to bude asi zabité - všichni budou závodit a na tisícovky hoděj bobek. V :58 se nesměle ozývá Josef OK2SYS, jestli už vysílám z jiné kóty. No jasně. Děláme předepsané QSO a loučíme se přáním všeho dobrého. Děkuji mu za dnešní QSO a těším se na slyšenou. Poslední QSO je hotovo a zalogováno. Víceméně alibisticky zkouším ještě dát dvakrát výzvu. Nikdo se neozývá a tak to pro dnešek balím. Bleskově vše házím do báglu, skládám anténu a vyrážím na zpátek na Volskou louku. Míjím se mladou paní, nesoucí kyblík borůvek. Kouká na mne jak na vraha. Asi to je matka od těch kluků. No jo, to hluchý psisko se s ní mohutně vítá. Na Volské louce si na chvíli sedám pod turistický přístřešek. Do Branné k nádraží je to dle ukazatele 6 km. Je 16:20. Dle serveru turistika.cz budu na cestu potřebovat 2 hodiny. Dle mého prvního optimistického odhadu jednu hodinu, dle druhého pesimistického 1:30. Uvidíme. Vlak v 18:30 bych měl v každém případě stihnout. Teď už to bude klasická došťavovačka. V dobré náladě a ze začátku svižně, sestupuji do údolí. Kdesi dóle troubí vlak. 17:26 Branná - nádraží ČD Děkuji všem za spojení. Zejména Věrce OK1YB, která musela odbíhat od plotny a Milanovi OK2SEV, který mne ulovil na každé kótě. Velký dík patří rodině OK2SVR, která se mnou udělala 8 spojení, což je z celkového počtu 70, více jak 11 % spojení. Nesmím zapomenout s poděkováním ani na Zdeňka OK1ZPC, který mi dělal spoty jak na OK0C tak i přímo na kmitočtu. Sportu zdar a tisícovkám zvlášť. Igor OK1TGI (c) 2003 OK1TGI