Cestovní zpráva: Expedice - 7 tisícovek


V sobotu 21.6. v 5.31 (všechny časy uvádím v SELČ) vyjíždím z Letohradu směr 
Králický Sněžník. 
Před dvěma týdny, když jsem zdolal hlavní vrchol tohoto masivu, jsem vystoupil v 
Červeném Potoce a za 4 hodiny usilovného pochodu jsem se probil na kótu 1424. 
Tam jsem se dvě hodiny zabýval vysíláním a plnil diplom "Tisícovky". Vzhledem k 
mému fyzickému stavu, zapříčiněnému naprostou absencí tréninkové přípravy, jsem 
musel slevit ze svého plánu navštívit ten den další vrcholy v kladské rozsoše. 
Po dalších čtyřech hodinách vyčerpávajícího pochodu v úmorném vedru jsem na 
pokraji kolapsu zpátky v Č.Potoce. Spojení bylo méně než jsem čekal. A tak moje 
premiéra v novém diplomu byla spíše zklamáním.
Minulý týden jsem aktivoval kótu Jeřáb, jedinou tisícovku v pohoří Hanušovická 
vrchovina. Na "popud" XYL jsem to pojmul jako rodinný výlet.
Stanic bylo dost, ale hodně jich závodilo v FM kontestu, takže spojení s nima 
jsem škrtal. Dokonce jsem zkusil krátké vlny. Volal jsem zhruba pět minut na 
7050 do nízko pověšeného Inv.-Vé. Bez úspěchu. Nicméně dvacet spojení nutných 
pro uznání pohoří jsem v daném limitu (XYL) splnil.
Dnes si určitě spravím chuť na sedmi tisícovkách Mokrého hřebene Králického 
Sněžníku. Hodlám dojet vlakem do Starého Města. Od nádraží pak popojet linkovým 
autobusem do Stříbrnice, k úpatí hřebene. Odtud je to na Stříbrnickou (1250 m.n.m)
odhadem slabou hodinku a půl. To bude krásný aktivní odpočinek. Lidí tam 
moc nechodí, klid ruší jen zpěv ptáků a hučení větru ve větvích stromů.
Tento plán dostává nepatrnou trhlinu již po čtvrt hodině cesty motorákem, kdy do 
vagónu prvního ranního vlaku, kterým jsme minule jeli tři - já, strojvedoucí a 
průvodčí, nastupuje deset starších lidí, turisticky oblečených. Nemusím se ani 
příliš snažit, abych dle jejich hlučného hovoru poznal, že jejich cíl je 
Králický Sněžník. Najednou mi došla strašná skutečnost. Minulou sobotu, cestou 
na Jeřáb, jsem v Králíkách četl ve vývěsce jedné parlamentní strany (mající ve 
znaku ovoce), že pořádá tradiční výstup na Sněžník. Dnes v kopcích rozhodně 
nebudu sám... 
O půl osmé přestup v Hanušovicích. Sedím s jablonskými turisty již v motoráku 
směr Staré Město. V tom přijíždí vlak od Šumperka. V mžiku je vagón napěchován 
jak tramvaj hlučícím davem důchodců s chlebníky. Všichni jedou do Starého 
Města, do Stříbrnice a na Sněžník. Uf...
V sedm padesát jsme na konečné ve St. Městě. Před nádražím se tvoří početný houf 
lidí ve větrovkách, pumpkách a pohorkách. Vlakvedoucí posměšně prohlašuje, že 
chce vidět jak se do toho autobusu chtěj všichni vejít.
Autobus pro dnešek zamítám a vyrážím po modré směr Stříbrnice. Nejsem sám, již 
přede mnou se z nejméně osmdesátihlavého davu oddělili čtyři jedinci a peláší po 
svých.
Na konečné ve Stříbrnicí jsem oproti autobusu asi o půl hodiny později. Ztrátu 
se snažím dohnat usilovným pochodem. Potím se jak dveře od chléva. Ale pokud 
chci dnes vysílat ze všech sedmi vrcholů, nesmím příliš polevit. Dle propočtu a 
stanoveného itineráře, abych stihnul poslední vlak z Podlesí, můžu na každé kótě 
strávit v průměru max. třičtvrtě hodiny tj. cca půlhodiny na samotné vysílání. 
Chata Na vyhlídce 9:30. Zde sedí polovina turistů z vlaku a svačí chleba s 
řízkem. K chatě přijíždí zájezdový autobus s dalšími turisty. Nezastavuji a 
prchám vzhůru, teď už po žluté. Na rozcestí s červenou míjím druhou polovinu 
svačících turistů. Dál, jen dál. 
Ze svahu Stříbrnické a Černé kupy se ozývá řev motorových pil. Lesáci likvidují 
polomy. Takže padnul i ten blahodárný klid. U tabule naučné stezky je výstražná 
cedule ZÁKAZ VSTUPU, JEN NA VLASTNÍ NEBEZPEČI, POZOR PŘIBLIŹOVÁNI DŘEVA. O kus 
dál končí lanovka na stahování dříví. To bych v sobotu ve státní přírodní 
rezervaci opravdu nečekal.
10.05 Stříbrnická (1250m, JO80KE). Cestou ze sedla pod Sněžníkem jsem musel 
překonat několik padlých stromů. Nahoře zbyly po polomu jen vyvrácené pařezy. 
Kmeny už mají lesáci staženy. Půjčuji si od triangulačního bodu bíločervenou 
(vyvrácenou) trubku a zalézám s ní za blízký pařez. Posílám z telefonu zprávu na 
OK0NAG-8 / EXPEDICE že za dvacet minut budu QRV. Sestavuji KRCku, připevňuji ji 
na trubku. Třímetrovým kabelem VLEOM 50-2.95 připojuji přes reflektometr stanici 
Kenwood TH-235 s přídavným mikrofonem . Kontroluji ČSV. Průšvih, větší než 1:3. 
Děkuji prozíravosti, že jsem si vzal kabel náhradní, sice delší, desetimetrový 
(vetší útlum) .... vono totiž již na předešlé expedici se to chovalo nějak 
podivně.... S novým kabelem je to OK. Uf uf.
10.27: Připojuji baterku 12V 7.2Ah, otevírám sešit (log), sedám za pařez, 
kryt proti ostrému severozápadnímu větru. Anténa se točí po větru na jihovýchod. 
Prolaďuji FM pásmo dvoumetru. Nikde nic, pouze na 145.500 zvýšený šum. Jdu na 
145.475, 2 x QRL ? Žádná odezva a tak začínám volat výzvu. 
V 10.29 první spojení - volá nestor českých kopců a tisícovek Pepa OK2CPD. Dále 
10.30: 2CPG ; 10.31: 2MHS ; 10.33 2SVR/2 op.KATKA ; 10.34 2SEV ; 10.35 1PSY ; 
10.36 2SVR ; 10.41 1MHW - informuje mne, že na 500 je FRD na V.Deštné. 
Přelaďuji, ale signál je slabý. Zkusím to později. Ladím na 525, 10.45: 
OM3TZQ/p. Pak dlouho nic. Chybí mi poslední desáté spojení a tlačí mne čas. 
Otáčím tedy anténu proti větru směrem na Deštnou a QSY na 145.500. Signál jako 
noha. OK1FRD/p právě končí s někým spojení. Hned po tom ho volám. Na poprvé. 
Vyměňujeme si údaje do diplomu. Láďa se mi ptá na co vysílám. Odpovídám 4el. KRC 
a 5W. Po přepnutí na příjem je signál velice slabý. Láďa si stěžuje na sílu mého 
signálu v předešle relaci. No jo,anténa se větrem otočila. Otáčim ji zpět do 
původního směru a opakuji relaci a omlouvám se za odsměrování. Láďa říká že mu 
to tam vítr taky dělá. Ještě se navzájem informujeme o další dnešní aktivitě a o 
zamýšlených přesunech. Loučíme se na slyšenou.
Mám deset spojení nutných k započítání nového vrcholu. Vypínám zařízení a balím. 
Jsem zhruba v hodinovém skluzu. Anténu pouze demontuji ze "stožáru", ale 
nechávám ji jinak smontovanou, tj. s prvky na ráhnu. Vracím "triangulační tyč" 
na původní místo, beru batoh a odcházím po modré, směr další kóta - Černá kupa.
11:30  Černá Kupa (1295, JO80KE). Cestou jsem musel obejít dva větší vývraty. 
Vrchol se nachází v hustém asi 80ti-letém lese. Pokouším se vytáhnout krcku na 
šňůře přehozené přes větev velkého smrku aspoň do pěti metrů. Příliš se nedaří. 
Při vytahování se mi protáčejí prvky na ráhnu. Zkouším ČSV, mizerné. Anténa jde 
dolů a rychle ji připevňuji na dvoumetrovou soušku. 
11:47 Volám výzvu na 145.475. První je tentokrát 1MHW. Kolem mne proudí davy 
turistů. Ve 12.06 mám 10 spojení. Dostával jsem vcelku mizerné reporty. Od 2SVR 
dokonce 31. Stále silně fouká a je citelná zima, dokonce mi tuhnou prsty u rukou.
12:10 pokouším se rychle opustit kótu. Zjišťuji, že jsem si nějak přeseděl 
koleno pravé nohy. Při ohýbání děsně bolí a navíc odmítá poslušnost. Při sestupu 
občas hýknu bolestí, následně utrousím nějaké to jadrnější slovo. Jestli to 
nepovolí tak to budu muset zabalit. Nebo si naordinuji pětistovku brufen. 
Naštěstí po pár desítkách metrů se daří končetinu rozhýbat a bolest z větší 
části ustupuje i bez medikamentu. V rámci možnosti spěchám dál směrem na Sušinu. 
Střídavě na rameni, střídavě v ruce nesu smontovanou KRCku. Protijdoucí na mě 
hledí jak na exota.
12:30 Sušina (1321, JO80KE). Na ní stojí metr dvacet vysokej betonovej sloup se 
dvěma šrouby M12 na horní ploše, patrně nějaké měření (nevíte někdo, na co to 
tam přesně je?). Žádnou vhodnou soušku nenacházím. Montuji tedy anténu na 
svislou větev většího totálně uschlého smrku. Při montáži mi padá matka M6 do 
hustého borůvčí, náhradní nemám. 
12:34 Nacházím matku M6 v hustém borůvčí a dokončuji kompletaci zařízení.
12:36 výzva na 145.500. Ve 13.01 deset spojení. Ještě do 13.05 volám výzvu, 
čekám že se ozve Pavel 2CPG. Bohužel neozval se nikdo. Do otevřeného deníku mi 
spadlo pár kapek. Obloha je totálně zatažená. Vítr se trochu zklidnil. Bič a 
pryč , kurs Podbělka.
13.31 Podbělka (1307, JO80KD), pohodová cesta s minimálním převýšením. Nacházím 
téměř 4-metrovou ideální soušku, instaluji KRCku a "stožárek" opírám o vývrat na 
ideální mýtině. V 13.39 začínám volat výzvu na pětistovce. Konečně to začlo 
trochu chodit. V 13.54 mám 13. spojení, navíc  s novou tisícovkou. Láďa FRD se 
přesunul na Šerlich. Ve 14.03 odcházím směrem Babuše.
Procházím kolem chaty Pod Babuší, kde táboří nějaká trempícká rodinka s dvěma 
dětmi. Otec-tremp, když vidí že táhnu nějakou anténu, se mně s úšklebkem na 
tváři ptá: "Co dávaj v televizi ?" Odpovídám, že volejbal a mizím v lese, 
drápajíc se na Babuši.
Obcházím velký pás polomu, ve kterém je zřejmě ukryta triangulační značka, 
protože za ním se začíná hřeben svažovat dolů. Přede mnou je další  pás velkého 
polomu. Vybírám vhodné místo a hledám hrázku na stožár. Místo by bylo, leč 
souška žádná. Na jednom vyvráceném stromě, resp. na koláči vyvrácených kořenů se 
zhruba v pěti metrech vzhůru tyčí klacek. Odkládám batoh a s anténou šplhám 
vzhůru. Rychle připevňuji třmen a dotahuji matky. Drží - paráda. Směr jihozápad.  
Vybaluji věci a kompletuji zařízení.
14.32 zapínám stanici na 145.500 kde volá výzvu 1FRD na Šerlichu. Děláme spojení 
a Láďa se děsně diví jak můžu bejt tak rychle na dalším vrcholu. Vždyť jemu trvá 
dobrou třičtvrtěhodinu jenom montáž antény. Objasňuji mu systém zrychleného 
přesunu (ještě, že jsme ho na vojně tak často trénovali). Láďa mi po tomto 
výkladu ochotně uvolňuje kmitočet. Děkuji a volám výzvu. Furt mě někdo volá a 
tak končím v 14.49 se 17 QSO.
Cesta ze sedla pod Babuší na Souš byl jeden velkej polom.
15:10 Jsem na Souši (1225, JO80KD) a kolem je hustý neprostupný les, odhadem tak 
40ti-letý. Pouze v bezprostředním okolí triangulačního bodu je trochu místa. 
Instaluji soušku, zhruba 3,5 metrovou, opírám ji s nainstalovanou anténou o tyč 
s cedulkou "....POŠKOZENÍ SE TRESTÁ", opatrně, abych ji nepoškodil.
15:20 jsem na 145.500. První volá Vašek OK1PSY a informuje mne kromě jiného o 
stavu volejbalu (naší hráli světovou ligu s Řeckem). Vašek a Lukáš 1MHW, který 
mě zavolal v 15:31, mají zatím plný počet spojení. Končím v 15:37 šestnáctým 
spojením s 2HPH/p. Balím a domů odesílám SMS, že mne čeká už jen poslední kopec 
(ti budou mít radost).
16:10 rozcestí Čtyři Rohy - mírné bloudění při hledání přístupové cesty na 
Sráznou. Tam totiž žádná značená cesta nevede. Na jaře v roce 2000 jsem se na ni 
vydrápal, ale z druhé strany. Nejprve rekognoskuji lesní cestu. Po zdolaní 
prvních 300 metrů se vracím. Cesta mi nepřipadá příliš povědomá. Zkouším 
asfaltovou cestu, ta se mi zdá známější, ale připadá mi, že příliš klesá. Vracím 
se zpět na rozcestí. Co dál ? Entetýci dva špalíci. Vyšlo to na tu lesní cestu.
16:25 stojím na severním vrcholu Srázné (1093, JO80KC). Vlak 17.39 asi už 
nestihnu. Poslední jede v 19:30. Na ten je času dost.
16:35 anténa opět na třímetrové soušce. Volám výzvu do diplomu. Jazyk se mi už 
trochu motá - začínám toho mít plné brejle. Přesto, že Srázná je nejnižší kopec 
dneška, chodí to z ní nejlépe. 17:02 mám 22 QSO. 
Balím a skládám anténu. Pokračuji po cestě na jižní vrchol Srázné. Vlevo se 
otevírá nádherný pohled na celý hřeben Hrubého Jeseníku a kousek Hané. Za jižním 
vrcholem se cesta stává pěšinou a stáčí se vpravo do lesa. Pak, jak je psáno v 
jednom průvodci pro slovenské Roháče, "chodníkom ostro dole". Aby toho nebylo 
málo pěšina se navíc občas ztrácí pod popadanými kmeny. O zábavu je opět 
postaráno.
V 17.55 večeřím chleba se salámem u chaty "Pomocná". Zbývá hodina a půl do 
odjezdu vlaku. Když to vezmu zkratkou přes les a přes bývalou osadu Valbeřice, 
musím tam být za pětačtyřicet minut. Vytahuji z báglu buzolu nastavuji směr 
přesně na jih a nořím se do lesa.
V 18.25 jsem nad Valbéřicemi, ani jsem moc nekufroval, dokonce jsem na jedné 
mýtině v protisměru potkal kluka s velkým báglem a v ruce měl nějaké desky - asi 
malíř krajinkář.
19.10 Stanice Podlesí - pro dnešek HOTOVO

20.38 otvírám dveře od bytu a zjišťuji, že se mnou nemluví ani dveře od špajzu. 
Ale to už je z jiné pohádky.


S Vaškem 1PSY a s Lukášem 1MHW mám spojení z každého kopce, který jsem 21.6. 
aktivoval. Jim patří velký dík. Samozřejmě dík patří každému, kdo se mnou 
navázal byť jediné QSO. Děkuji i vyhlašovatelům diplomu.

Sportu zdar a tisícovkám zvláště !

73! Igor OK1TGI


(c) 2003 OK1TGI