Druhou lednovou expedici k tisícovkovým vrcholům jsem připravil na sobotu 24. 
Tou dobou sužovaly Česko tuhé mrazy, při kterých klesaly ranní teploty k mínus 
pětadvaceti stupňům. V pátek 23. dokonce u nás nepřijel první ranní vlak od 
Doudleb. 
Neměl jsem namířeno nikam daleko, do zastávky Nové Losiny v Jeseníkách to je 55 
kilometrů, což je u ČD dvě a čtvrt hodiny i s pětačtyřicetiminutovým přestupem v 
Hanušovicích. V plánu byl pouze jeden tisícový vrchol - Ucháč. Takže nešlo ani 
tak o expedici jako spíše o bleskový výpad.
Opět jedeme ve dvou s Tomem. Ano to je ten samý kámoš co na poslední výpravě 
loňského roku ztratil karimatku, PET láhev a iluze o mém orientačním smyslu.
V sobotu mrazy nepolevily. Spíše naopak. Na teploměr jsem ráno nekoukal, ale 
určitě bylo kolem pětadvaceti. 
I když je topení v motoráku puštěno naplno, nijak to není znát. Okna zamrzlá 
zevnitř, od úst se páří a lehce mě štípou palce u nohou. Ale vyjeli jsme na čas 
tj. v 5:28.
Přípoj v Hanušovicích měl zpoždění skoro dvacet minut. V zastávce Nové Losiny 
vystupujeme v 8:01. 
Největší zima bývá u vody. To se potvrdilo. Zastávka je hned u říčky, z které se 
kouří jak ze vřídla. Vzduch je natolik studený, že se při nádechu slepují nosní 
dírky. Teplota se určitě blíží ke třicítce. Je jasno a bezvětří. Na východě se 
za Černou strání chystá slunce. Přesto, že je na víkend vcelku časná hodina,
většina baráků topí naplno.
Tom prohlašuje, že jestli bude taková zima i nahoře, tak to zabalí. Na můj 
tázavý pohled odpovídá, že dneska se nebude držet a bude nadávat už od začátku, 
prej abych měl o čem psát.
Utěšuji ho předpovědí na dnešek, která říká, že v tisíci metrech bude přes den 
pouhých mínus pět.
"A to ti mám věřit?" cedí Tom mezi zuby. Jdeme nějakých deset minut a za tu 
dobu už mu stačily omrznout vousy na tváři a řasy na očích. Mě začínaj mrznout 
prsty v rukavicích. A podle toho, že o vánocích, když bylo mínus pětadvacet, mi v 
nich bylo dobře, tak tady ta třicítka určitě bude.
Odbočujeme na silnici vedoucí vesnicí do sedla pod Ucháčem a pak dále do 
Koutů.
Po klikaté cestě s uježděnou vrstvou zledovatělého sněhu nabíráme výšku. Né 
nijak výrazně, ale přesto se citelně otepluje. Mínus dvacet se dá už vydržet. 
Slunce vyšlo na tolik, že se nám opřelo do očí. Pod životadárnými paprsky se 
Tomovi vrací nálada. Pouze co chvíli nervózně kontroluje výšku sněhu u 
vyfrézovaného kraje silnice. Ještě v Hanušovicích si při pohledu na moje zelené 
sněžnice a teleskopické lyžařské hůlky dělal srandu, jestli nejsem z toho nějak 
moc vyděšenej, když to všechno vleču s sebou. Teď s postupem času začíná smlouvat, 
zda mu aspoň jednu sněžnici půjčím. 
V sedle odbočujeme po stopě sněžného skútru pod Ucháč. Kolem nás je úchvatná 
scenérie. Na východě hřeben Dlouhých strání, na západě sluncem ozářený Králický 
Sněžník z celým hřebenem Podbělské rozsochy.
Vybavení do sněhu nechávám v klidu. Zatím to jde i bez něj. Ve dvou táhlých 
zatáčkách mizíme v lese a nabíráme výšku. V první zákrutě zahlédneme vrchol 
nedalekého Pradědu.
Po krátké rovince, kousek za rozcestím zelené s modrou odbočujeme na neznačenou 
a neprojetou lesní cestu. Ještě před tím navlékáme nepromokavé kalhoty a 
návleky. Je čas na sněžnice. Kamarádství jde stranou. Aby Tom neřek, nechávám mu 
aspoň hůlky. Ten furiantsky prohlašuje, že je nepotřebuje a v kleče si snaží 
vylepšit návleky, tak aby se mu nesvlékaly jako minule. Včera jsem mu na to 
věnoval kšandy našeho mladýho. Žena o tom sice neví, ale určitě by souhlasila.
Vypadá to na dýl a tak vyrážím pomalu napřed. V prošláplé stopě mě Tom hravě 
dohoní.
10:59 vrchol. Sněhu postupně přibývalo, ale víc jak po kolena jsem se 
nepropadal. Pouze dvakrát to bylo výš, ale to byly pod sněhem padlé stromy a pod 
nima díry.
Toma jsem kus pod vrškem zahlédl nějakých čtyřista metrů za sebou. Asi kšandy 
nefungovaly jak měly. Za čtvrt hodinky už bude určitě tady a pomůže mi s anténou. 
Ještě než jsem na ráhno antény nasadil prvky, měřím s ním hloubku sněhu. Vypadá 
to na dobrý metr.
11:24, první QSO a hned za 10 bodů. Na pětistovce vysílá Mirek OK2TKE/p z 
nedaleké Červené hory. Po přelaďení na 145,525 volám výzvu.
Je úplné bezvětří a jasno. Vyhřívám se na poledním slunci. Teplota je kolem  
předpovídaných -5.
11:30, šesté QSO a přichází Tom. Je zpocenej jak myš a vypadá, že jde sněhem po 
kolenou. Na což se ho ihned ptám.
"Jdu naprosto normálně, "pouze" se propadám až po kokot." ubezpečuje mne a 
s velkou námahou si ke mně razí cestu sněhem.
Navíc zjišťuji, že si ani nerozložil hůlky. V rukou má pouze krátké pahýly 
ve složeném stavu. Když jsem ho jemně upozornil, že s dlouhýma by se mu šlo mnohem
líp, vztekle s nima začal šermovat s tím, co jsem mu to dal za ksindl, kterej 
nejde ve vysunuté poloze utáhnout. Je pravda, že aretační mechanismus vlivem stáří 
už nefunguje jak má a byla moje chyba, že jsem se o tom nezmínil.
Ve snaze ulehčit vyčerpanému příteli posledních pár metrů, udusávám před ním 
sníh sněžnicemi. Tom kysele prohlašuje, že to nemuselo bejt a prostor si 
ušlapává sám, čímž vniká menší jáma, jak pro základy solidního rodinného domku.
11:39, osmé spojení, pak dlouho nic. 
Prolaďuji pásmo. Mirek TKE dělá na pětistovce spojení se stanicemi, které vůbec 
neberu. I OK0C slyším mizerně. Přeci jenom Ucháč je nejmenší tisícovka Hrubého 
Jeseníku.
11:59, už jsem to chtěl zabalit, ale Tom mě hecuje, abych to nevzdával. Ze 
zoufalství zkouším zavolat na OK0F. Ozval se Zdeněk OK1ZPC z Čelákovic a jdeme 
na direkt, tam bohužel po Zdeňkovi ani potuchy. Ať anténou, která je v dobrých 
třech metrech, dělám co dělám. Aspoň že volají další.
12:11 poslední 13. spojení s Bogušem SP9PKM/9 . Tom nečeká až se sbalím 
a odchází napřed.
Dole v cestě od skútru je čerstvá stopa po dvou běžkařích. Zkouším se stopě 
vyhýbat, ale Tom prohlašuje, že to má na háku, že spěchá na vlak a že ráno jsme 
tudy šli první my.
Další dva běžkaře potkáváme v klesání do sedla. Tom se s jedním skoro popral.
13:08, sedlo. Ženeme ze všech sil na vlak, který jede přesně za padesát sedm 
minut. 
Stihli jsme to. Akci můžu prohlásit za stoprocentně úspěšnou.

Všem velice děkuji za spojení. 
Těším se na slyšenou z dalších tisícovek.


(c) 2004    Igor OK1TGI