Jako východisko pro expedici hlavním hřebenem Hrubého Jeseníku jsem vybral 
Ždárský Potok - horskou osadu nad Rýmařovem. Jako logičtější se jeví sedlo 
Skřítek, ale měl jsem v plánu navštívit Ostružnou, tisícovku v jižní 
rozsoše hlavního hřebene, která je ze Ždárského potoka blíž.
Původně jsem chtěl do Jeseníků vyrazit už v červnu, ale dubnové a květnové 
počasí zpozdilo předchozí akce a tak Jeseníky vyšly až na červenec. Expedice 
vycházela i s cestou na dva a půl dne. První víkend v červenci byl 
VKV Polní den. V době závodu se mi tisícovkovat nechtělo a tak mi přišlo velice 
vhod, že hned dva následující všední dny byly státní svátky. Počasí na rozdíl od 
Polňáku mělo být lepší, takže v neděli po obědě jsem vyrazil na cestu.    
Z autobusu jsem ve Ždárském Potoce vystoupil něco málo po půl sedmé večer. Po 
zelené přicházím až k lovecké chatě. Zde by měla ze značky, vedoucí úbočím 
zhruba v půli svahu, odbočovat pěšina vedoucí vzhůru na hřeben Ostružné. Po 
chvilce pátrání pěšinku opravdu nedaleko srubu nalézám.  
Deset minut po půl osmé jsem narazil na štěrkovou svážnici. Mapa tvrdí že, 
kousek vpravo v ostré zatáčce by  měla odbočovat další pěšina vedoucí na vrchol 
přímo po hřebeni.V hustém borůvčí nad cestou jsem ji skoro přehlédl. Ještě že 
měla výraznější pokračování i pod svážnicí, podle kterého se dala snáze najít.
Směr pochodu se mění přímo na sever. Postupuji po hřebeni mezi částečně 
zakrslými horskými smrky. Pěšina  prochází vysokým a hustým borůvčím. V zeleném 
koberci je tu a tam ukryt kámen, o který co chvíli nepříjemně zakopnu. 
Hřeben stoupá skoro neznatelně. Najednou se přede mnou zpoza smrku objevuje malá 
skalka s několika jako schody položenými kameny. Co to tady dělá ? Uložení 
kamenů vypadá docela čerstvě. Ani jsem se nestačil vzpamatovat  z prvního údivu 
a přede mnou stojí dřevěný altán.(??) Podle barvy krajinek a sloupků tady stavba 
nestojí dlouho. Kiosk je kruhový či spíše šestihranný, se špičatou střechou. 
Vchod od severu, uvnitř po obvodu lavice.
Kousek stranou stojí turistický směrovník, takové to klasické dvojramenné torzo 
smrku se stříškou. Ale cedule žádná. Podle těch schodů, altánu, směrovníku a 
podle toho že jsem ten samý směrovník bez cedule minul dole kousek od srubu, se 
tady chystá asi nová turistická značka.
Je za pět minut osm. Ostružnou jsem inzeroval v osm, je nejvyšší čas rozbalit 
vercajk. Nejdříve musím připevnit na ráhno dipól se třemi prvky. Pak nasadit 
třmen, pomocí něj přišroubovat anténu na metrovou záclonovku, dorovnat prvky do 
vertikální polohy a našroubovat koax. Celé monstrum vážu gumicukem tradičně na 
triangulační tyč, která stojí vedle altánu. S Moravou by neměl být problém, 
proto směřuji anténu do Čech.
Na konektor gelové baterie (12V, 7Ah) ještě nasadit napájecí fousy a druhý konec 
zasunout do stanice. Na displeji naskakuje 145.500 a z reproduktoru ručního 
mikrofonu se ozývá šum. Zatím vše v pořádku. Ještě nacvaknout bajonet anténního 
konektoru, zkontrolovat PSV- ucházejících 1,2 - a můžeme začít volat výzvu. Je 
20:06.
Vzhledem k výšce a umístění Ostružné jsem se bál, zda budu slyšet. Ale docela to 
šlo. Ve 20:36 dělám třinácté spojení s Bogušem SP9PKM/9.
Balím a po pěšině mířím do sedla pod Jelením hřbetem. Na východ se mi otevírá 
pěkný výhled na Nízký Jeseník. V dálce září do houstnoucího šera jakýsi 
nasvícený kostel.
V sedle se napojuji opět na zelenou značku a klesám k chatě Alfrédka. Původně 
jsem si chtěl dát na chatě večeři, ale nedlouho před odjezdem jsem zjistil, že 
chata před dvěma roky vyhořela. Takže gábl asi nebude. Kdyby byl aspoň nějaký 
přístřešek na přespání nebylo to špatné. 
Z chaty bohužel zůstalo jenom betonové podsklepení a pár ohořelých trámů. Žádné 
přístřeší. Přes cestu stojí nějaká chalupa, ale ta je obsazená. 
Rozhoduji, že to dneska natáhnu až na hřeben k Jelení studánce. Tam by měl být 
turistický přístřešek. 
Pro zpestření cesty vytahuji  báglu miniaturní FM rádio se sluchátkama. Měli by 
dávat přenos z finále fotbalového Eura. Zatím je na ČR1 zajímavá debata s 
bývalým ministrem životního prostředí Bursíkem. Elektrika pude prej na horu. Z 
čehož plyne, že jedině QRP je správná cesta. 
Z Portugalska bude až druhý poločas.
21:45, už se značně sešeřilo a začal přímý přenos druhé půle Portugalsko v. 
Řecko. Zatím je to nul nul a fotbal prej  nic moc. Pěšina vstupuje do husté 
kleče. To zas budou prvky na ráhnu vypadat.
9:52 kleč končí. Řeci dali gól, stejně jako nám - z rohu.
Jsem na hřebeni. U studánky bliká modré světýlko. To si na plynu dvojce mladých 
turistů vaří večeři. Já večeřel v Hanuškách mizernej párek v nádražce. Nic 
jinýho totiž neměli.
Přístřešek je velký, zděný, ale obsazený. Zevnitř vrčí pes. Rozkládám proto 
ležení za boudou a rychle zalézám do spacáku. 
Do ČR1 se míchá nějaká německy hovořící rozhlasová stanice. Řeci jsou mistři. 
Usínám pod hvězdnou oblohou. Dole svítí Rýmařov a Bruntál.
Budím se sám v 4:30. Vseďe ve spacáku snídám medové krusli. Obloha je skoro 
jasná, ale fouká čerstvý vítr od západu. Je docela chladno. Přes tříčtvrťáky 
oblékám dlouhé kalhoty. Na hlavě nechávám tenkou fleecovou čepici, ve které jsem 
spal. 
Než jsem vyšel na cestu, z přístřešku vyškobrtal mladý pár vcelku zajímavě 
postrojený. Oba mají malé plátěné batůžky. Co se jim do nich nevešlo (karimatka 
a spacák) vláčí každý ve velké igelitové tašce.Odcházejí směrem k Pradědu. 
Já jdu na opačnou stranu. Budu začínat za západě hlavního hřebene tj. na Pecným 
a tak se musím asi dva kilometry vrátit. V sedle, kousek za sedlem dělám depo. 
Karimatku a jídlo schovávám do kosodřeviny. 
6:00 Pecný. Do avizovaného začátku vysílání mám hodinu čas a tak se můžu kochat 
nádherným  výhledem. Slunce už vyšlo nad obzor a začíná hřát.
Když jsem se dosyta vynadíval, začínám chystat aparaturu. Zkompletovanou anténu 
montuji na asi třímetrovou tyč  (zlomený zbytek ze zimního značení). Tu pak i s 
anténou opírám mezí balvany vrcholové skalky.
Dvojice s igelitkama se zjevuje v sedle pod Břidličnou.  Za chvíli jsou u mne a 
lezou na skalku o kterou jsem opřen zády. Následujících dvacet minut mladík 
machruje, když dívce ukazuje kde je jaké město a kde je jaká hora. Dívku to 
příliš nezajímá. Klepe se zimou a v marné snaze o zahřátí se choulí do krátké 
šusťákové bundy. Modrýma ruka svírá svoji igelitku se spacákem. Chlapec toho 
nedbá a aby si připadal ještě důležitěji zapaluje si cigaretu. 
To že mne občas zahalil smradlavý čmoud jakési partyzánky se dalo ještě vydržet, 
ale když si ze shora přeze mne mocně odplivl, už bylo moc. Velice slušně ho 
upozorňuji, že ráhno antény, ač se to nezdá, je velice tvrdé, a jestli se o tom 
chce přesvědčit tak ať směle pokračuje v započatých nehutnostech. Mladík na to 
reaguje  nedbalým přehozením čvaňháka z jedno koutku úst do druhého. Když ale 
vidí, že jsem se zvedl a začínám se přibližovat, vyklízí kvapně pozice.
Je sedm hodin SELČ, rozjíždím výzvu.
Před půlou to byl docela kalup, kdosi dal výzvu na OK0F.
Ruším portejbl na Pecným a přesouvám se na blízkou Břidličnou. Zde anténu vážu 
gumicukem k zakrslému smrčku. Ozývá se Jirka PJD z nedaleké Vysoké hole.
Po dvaceti minutách končím a sestupuji do sedla k depu. Telefonuji domů jak mě 
slyší (na FT817). Včera z Ostružné to prej bylo lepší (!?)
V sedle ruším depo a za chvíli jsem u Jelení studánky, kde nabírám vodu. Je zde 
asi deset lidí. Někteří dělají ranní hygienu, jiní vaří čaj. Asi noční 
osazenstvo přístřešku.
Kousek za studánkou, v nejvyšším místě cesty, odbočuji z cesty do travnatého 
svahu a pod vrcholem se dostávám do bludiště kosodřeviny a smrkového mlází. 
Těžko se odhaduje, kde je nejvyšší bod. Po několika marných pokusech proniknout 
dál montuji anténu na větší smrček.
Jirka je ještě na Vysoké holi. Konzultujeme spolu problém Velkého Máje. Dle 
knihy tisícovek má stejný status jako Vysoká hole, přesto je v našem seznamu 
jako zakázaný. Půjdeme si s Jirkou naproti a někde na Máji se musíme potkat. Já 
jsem odhodlán odtamtud vysílat, Jirka to zavrhl.  Prej mi to vysvětlí.
Spojení bylo skoro až moc.
Přes mělké sedlo přicházím na vrchol Velkého Máje. Na vrchol vlastně ne, 
přesněji na nejvyšší místo cesty, které je cca 150 metrů od nejvyššího bodu. 
Rozdíl výšek ne víc jak metr.
Ve větvích osamoceného asi pětimetrového smrku je volná tyč zimního značení. 
Dělám z ní stožár. Stihl jsem jedno spojení a po cestě od Vysoké hole přichází 
podezřelý chlap v černé bundě a maskáčových kalhotech. Podává mi ruku jako PJD. 
Historické setkání se stalo skutečností.
Kecáme o tisícovkách, anténách (ta Jirkova je od Jardy URF a je moc pěkná) a 
dalších plánech. Pak nás ještě Jirka nechal vyfotit na svůj digitál a odchází na 
Jelení vrch. Půlhodina utekla jako nic. Dalších dvacet minut se věnuji vysílání.
Slunce slušně pere. Je docela dusno, hlavně aby z toho nebyla nějaké bouřka.
Další přesun.
Vysoká hole je docela placka. Uprostřed náhorní plošiny je meteorologický 
domeček. Lidí přibývá a začínaj dotazy a vtípky na anténu, kterou mám na batohu.
Přecházím náhorní planinu a na východním konci dávám směrovku na jakousi 
železnou tyč.
Těsně před koncem vysílání přišel nějaký znalý CB-kář. Snažím se ho přesvědčit, 
ať si udělá koncesi.
Pod lyžařskými vleky scházím na Ovčárnu a po asfaltce mířím na Praděd. Lidí je 
jak při procesí. Každý druhý se snaží o vtipnou poznámku na účet antény. Dělám, 
že neslyším a ženu se vzhůru.
Praděd. Na jižní straně televizní věže vážu anténu k železné tyči s plechovou, 
již nečitelnou cedulí. Přede mnou je oplocené a štěrkem vysypané prostranství,  
Asi bývalá meteorologická observatoř .
Z Pradědu to slušně odsejpá a tak již za pár chvil sestupuji na Sokol.
V sedle načínám rozinky. Přímou cestu na vrchol zatarasila vysoká oplocenka. Asi 
po dvoustech metrech nacházím vrátka, za kterými je velká paseka. Cesta k 
vrcholu je volná. Procházím kolem skal na přicházím na pěšinu, která mě dovedla 
až na nejvyšší místo.
Anténu vážu na dlouhou soušku a tu pak gumou chytám ke zlomené triangulační 
tyči. Zařízení zapínám s obavami, zda se mi povede udělat nějaké spojení. Sokol 
je totiž utopen mezi Pradědem a Orlíkem. Při pohledu z Pradědu otřesná kóta.
Udělal jsem 15 spojení, z toho dvě tisícovky. Neuvěřitelné.
Balím. Zjišťuji, že krátké, tříčtvrteční kalhoty nejsou pro celodenní tůry to 
nejlepší. Lejtka mám šíleně pokousaná od much a docela i spálená od slunce. Ve 
snaze zachránit co pude, vztyčuji ponožky a proti nim stahuji nohavice. Přesto 
zbývá asi centimetr holé kůže, kterou kousající hmyz a nemilosrdně pražící 
slunce dále sužuje.
Zpátky podél oplocenky a pak rigolem po stahování dřeva scházím na svážnici. Ta 
by mě měla dovést až pod Malý Děd. 
Dojídám rozinky a nabírám vodu. Po půl hodině přicházím na modrou značku. Pod 
tíhou dalšího stoupání se dostavuje mírná krize. Pět minut odpočívám v 
přístřešku na rozcestí.
Pruďák k lovecké chatě byl opravdu odpornej.
Nad horami se ozvalo první bouřkové zabublání. Za chatou jdu kousek po 
vrstevnici a přicházím na žlutou značku. Další pruďák. Navíc začíná drobně 
krápat. Potkávám slupinku chlapů, kteří se seriózně zajímají a moji 
anténu. Škoda že sebou nemám aspoň QSLíky.
Bublání a kapek přibývá. V nastalé situaci jsem znervózněl a stanoviště zřizuji 
patrně nevhodně ještě před hranou nevýrazného hřebene. Jak jinak si vysvětlit, 
že jsem nebyl schopen udělat jedenáct spojení. Sice se mi povedla Sněžka, ale i 
tak mám jen 10 QSO. Jedenácté spojení bylo na spadnutí, když jsem zaslechl, že 
mne volá Zdeněk ZPC, ale on mě bohužel vůbec nebral. Milan SEV mě informuje, že 
v Beskydech je bouřka. Balím. Na jihu nad Pradědem se černaj mraky. 
Procházím kolem Švýcárny. Další depresivní pohled, tentokrát na utopenou 
tisícovku Medvědí hřbet. Mám tam vůbec chodit?
Pod Jezerníkem přeci jen odbočuji ze značky na podmáčenou hřebenovku směrem na 
hřbet.  
V pozdním odpolední je čas zabývat se tím, kde budu dneska nocovat. Cesta začíná 
klesat. Rozhoduji se zřídit depo. Stejně se tudy budu vracet a třeba tady pak 
přespím. Akorát by to ještě chtělo vodu.
V sedle pod tisícovkou přicházím na nějakou svážnici. Hledám přístupovou pěšinu 
na vrchol. Něco tady je, ale nic moc výrazného. Nade mnou se objevují skalky. 
Krátkým horolezeckým výstupem dolézám k triangulační tyči.
Anténu mírně sketpicky montuji na červenobílou, korozí silně napadenou trubku. 
Všude kolem stromy a vysoké kopce. Pouze na západ je mezi stromy i horami 
průrva.
Vono to jde! Neskutečné.
Po dvanácti QSO se vracím na svážnici do sedla. Co to je vlastně za cestu? 
Studuji mapu, kroutím buzolou a rozhoduji o změně trasy. Po téhle cestě dojdu až 
do sedla pod Jezerník a hlavně snad doberu vodu. 
Batoh odkládám do houští a vracím se do depa pro dvě igelitky a karimatku. Při 
zpáteční cestě vypadám jak po nákupu v Prioru. 
Telefonuji domů. Tam se to chystá na pršení.
V malé úžlabině nabírám vodu. Na protějším úbočí  je nějaká chata. Podle mapy mi 
to ale moc nesedí. 
Od západu se začíná mračit. Plán zní prostě - do 19:30 musím najít nocleh. 
Stačilo by aspoň kus rovný plochy.
Jsem zpátky na modré značce, kterou jsem před dvěma hodinama opustil.
Přicházím na rozcestí Kamzík, kde je velký přístřešek. Zdálky vypadá spíš jako 
chata. Á, to byla vona co jsem viděl od naproti, akorát v mapě není a tak mě to 
mátlo.
Zabydluji se pod střechou. To je paráda, to může v noci i pršet. Das ist super. 
Leč nechval dne před večerem, meč před bitvou, koně před brodem a ženu před 
smrtí. 
20:00, blíží se hřmění
Lejtka mám spálená do ruda. Pálí jak čert a je utrpení si na ně jen šáhnout.
Karimatku pokládám na úzkou lavici (škoda, kdyby byla aspoň o dvacet čísel 
širší, komfort by byl dokonalý) a zalézám do spacáku.
20:15 začíná jemně pršet. 
20:19 Průtrž. Nějak sem teče střechou. 
20:20 Teče sem čím dál tím víc. Ještě že jsem se navlíknul do nepromokavého vaku
20:30 je po dešti. Kolem se honí chuchvalce mlhy.  Chvíli poslouchám rádio. 
Kolem obchází myš. Šustí v odpadcích za přístřeškem. Snažím se ji vyplašit 
mocným kššc. Příliš to nepomáhá.
Usnul jsem. Budím se v 23:04. Nad hřebenem Malého Děda svítí televizní věž 
Pradědu. Obloha je skoro jasná. Myši, teď už je jich víc, obchází mlsně kolem.
Budíček 4:30.

(Dále už jen heslovitě)

Malý Jezerník. (není tisícovka)

GEMA stan pod Výrovkou.

Slunce svítí

6:15 Výrovka: Krcka na dlouhé tyči

Do sedmi čas. Rozjímám o cestě na V.Klínovec (139).

Mouchy koušou, lejtka pálej.

Zatáhlo se na 8/8.

7:00 Výzva 

7:30 Jen deset.

Přístřešek pod Klínovcem obsazen.

Depo v mokrém houští

Cesta na Klín - úprk.

Bouda Klínovka. Kůň.

Tápání mezi mokrými smrky.

Přeci jenom pěšina.

Anténa zas na červenobílé notně prorezatělé a potrhané tyči.

SVR tým na tisícovce.

2URF: Jirka PJD bude v Krkonoších

Bouda Klínovka. Lesáci

Rušení depa.

V přístřešku chrápali dva kolečkový bruslaři (?)

Klínovec.

Anténa - smrček na skalce za vlekem.

Jde to.

Začíná pršet.

SVR - kroucení anténou.

PJD - ještě větší kroucení.

Pile up.

Po sjezdovce na červenou. Ó kolena kolena

Jeseník - nádraží ČD, zase skoro na chlup (velké pršení)

(c) OK1TGI 2004