Rychlebky jsou spíše nižší horstvo. Navíc na Moravu skoro kompletně zakryté  
minimálně o tři sta metrů vyšším Hrubým Jeseníkem, do Čech stíněné o tři sta 
metrů vyšším masivem Králického Sněžníku a z části i Orlickými horami. Na první 
pohled vcelku beznadějná situace. Proto jsem si je chtěl šetřit na léto až po 
kopcích bude více lidí.
Ale po plánování akcí na jaro a léto jsem se rozhodl navštívit je už v únoru. 
Původně byla v plánu druhá sobota, hlavně kvůli tomu že rodina Pepy OK1DRY 
(Jana OK1DRK a Anička OK1KKH) měla právě tuto sobotu končit týdenní tisícovkový 
pobyt v Krkonoších, takže byla reálná šance na větší bodový zisk. Ale už od 
pondělí se o mne pokoušela chřipajzna, manželka hrozila rozvodem, rosničky 
hrozily deštěm a v sobotu měl být FM contest, během kterého to na tisícovkách 
příliš neodsejpá. Takže ačkoliv jsem ve čtvrtek zveřejnil anonci na paketu, v 
pátek večer jsem ji s bolestmi hlavy, nudlí u nosu a nožem na krku dementoval.
Na konec dalšího pracovního týdne bylo hlášeno nádherné počasí, které mělo 
vydržet až do další únorové soboty. 
Za pomoci hrstí paralenů a celaskonů jsem se dal jakž takž dohromady a připravil 
jsem se na druhý pokus. Honza OK1TJH se rozhodl, že zkusí během rodinného výletu 
na běžkách po hřebeni Orlickejch hor vysílat, takže bude šance i na pár bodů extra. 
V pátek se ozval Pepa OK1DRY, že razí s rodinou taky do Orlickejch. No sláva.
Předpověď počasí byla příznivá. Jasno, v tisíci metrech přes den mínus dva. 
Pouze vítr, který měl na hřebenech hor dosahovat v nárazech až 25 metrů za 
sekundu, naháněl mírné obavy.
Vlaky byly už od časného rána plné běžkařů. Z Hanušovic na Ramzovou jsem dokonce 
musel celou cestu stát.
Už na Ramzovském sedle obstojně fučelo. Na cestě do Petříkova byly naváté hluboké 
jazyky. V úzkém údolí Petříkova to bylo lepší. Vítr proudící od jihovýchodu se do 
něj nedostal.
V noci mne chytla silná křeč do levého lýtka a teď mne noha vcelku solidně bolí. 
Příliš nepomohla ani masáž ráno před odjezdem. Nezbývá než ji zkusit rozhejbat 
pohybem. Po pár stech metrech si nechává bolavý sval trochu říct. Ale přeci jenom 
je to znát, jako bych měl jednu túru už bezprostředně za sebou.
Nad Petříkovem zkouším použít zapůjčený digitál a vyfotit s ním Liščí horu, 
nejnižší tisícovku Rychlebských hor. Snad z toho něco bude. Foťák je spíš taková 
hračka. Pouze jeden megapixel, bez displeje, bez zoomu. Co je na něm pěkné a čím 
mě uchvátil, jsou jeho rozměry - 87x57x26mm, 63g. 
V půlce Petříkova odbočuji z červené a pokračuji dál pod Smrk po modré. Vcházím 
do lesa. Vítr, hučící v korunách a shazuje ze stromů sníh. Občas dostanu po kebuli 
pěkně tvrdou hroudou. 
Cesta je široká. Uválcovaná rolbou, po obou stranách s běžeckou stopou.
Po pár kilometrech mě předjíždějí všichni běžkaři (asi dvacet), kteří jeli se 
mnou vlakem a kterým jsem z počátku utek. Jen ať si jedou, nemám kam spěchat. 
Čas mám a aspoň mi nebude nikdo asistovat při montáži antény. Radši ji smontuju 
ještě v závětří. Sestavovat ji ve vichru nahoře na Smrku by asi nebylo příjemné.
Za rozcestím modré a zimní cesty na Paprsek se cesta zúžila pouze na jednu 
stopu. Ale tím, jak při sjezdu běžkaři pluží, je ještě docela široká. Sněžnice 
jsem nazul už před půl hodinou. 
Za táhlou zákrutou jsem přikročil k montáži KRCky. Teprve teď mi došlo, že jsem 
si s sebou nevzal metrový stožárek, který používám ke snadnějšímu fixování 
antény gumicukem ke stromům, stromkům a pahýlům. Sakra. Co s tím? Budu muset 
zkusit použít lyžařkou hůlku. Smontovanou anténu připevňuji na batoh a pořizuji 
fotodokumentaci.
Na rozcestí Brousek přichází zleva zelená značka. Podle cedule je to do sedla na 
hranicích pod Smrkem půl kilometru. Cesta stoupá velice pozvolně.
Jsem na hranici. Odsud odbočuje místní značka na nedaleký vrchol Smrku. Je 
nepříjemné, že zde skončil les. Vítr se do mě opírá s překvapivou silou. Postupuji 
proti němu a silné poryvy se mnou cloumají, berou mi dech a do obličeje mi ženou 
zvířený sníh.
Stojím na nejvyšším místě plochého vrcholu. Sto metrů vpravo je výběžek lesa. 
Jinak je to holá pláň. Sem tam skupinka smrčků, několik vývratů a opodál stojící 
vysoký posed. Musím se před větrem někam schovat. Chvíli si pohrávám s myšlenkou 
ukrýt se před větrem na posed. Ale beztak bude zamčený a v téhle vichřici by to 
nebylo asi nejbezpečnější. 
Zkusím to támhle u té skupinky stromků. Jsou to tři šestimetrové smrčky stojící 
bezprostředně u sebe. Snad mi poskytnou aspoň nějakou ochranu.
Za stromkama fučí skoro stejně, ale nic lepšího asi nenajdu. Sundávám batoh a 
rychle si pod bundu oblékám ještě jednu vrstvu oblečení. Na hlavu nasazuji ještě 
jednu čepici a na ruce si beru silnější pletené rukavice.
Anténu mám už smontovanou, tak vytahuji igelitku s koaxem a PSV metrem. Chtěl 
jsem kabel trochu rozmotat tak jsem ho z tašky vyndal. Tašku okamžitě uchvátil 
vítr. Odhazuji koax a zkouším igelitku pronásledovat. Po několika rychlých 
skocích zjišťuji marnost svého počínání. Igelitka nabrala vítr a rychle mizí v 
dálce.
Vracím se zpět a pokračuji obezřetně v montáži. Ztráta tašky byla důrazným 
varováním.
Anténu se mi třmenem daří přitáhnout k rukověti jedné z hůlek. Celé to pak 
fixuji v azimutu 270 na krajní stromek. Při přípravě deníku jsem si vypsal směry 
na nejčastější protistanice. Na prvního Zdenka OK1ZPC z Čelákovic to vyšlo 268 a 
na Láďu OK1FRD z Rychnova 260. Vono by to tady vzhledem k větru a místním 
podmínkám ani jinak připevnit nešlo. Směr na západ vychází i na Orlické hory. 
Anténa je vlastně namířena mezi Králický Sněžník a Sněžku. 
Jo, to jsem se ještě nezmínil. Králičák mám jako na dlani a Sněžka je nádherně 
vidět i s Luční, Studniční a Černou horou. Však jsem si to taky už vyfotil. Na 
východě se vypíná Šerák a Keprník, z kterého vlaje prápor zvířeného sněhu. Tam 
musí fičet ještě víc jak tady.
Zpět k vysílání. V 10:23 SEČ jsem na pásmu. Nejdřív dávám spoty na OK0C a OK0F. 
První se na 145.500 ozval Jirka OK2PGJ z Olšan. Dáváme si navzájem 59, což je 
trochu s podivem, neboť v tohle směru by měl stínit Hrubý Jeseník. Další volá 
Zdeněk OK1ZPC, s tím že mě skoro nebere ať to trochu otočím. Sděluji mu, že 
lépe už to otočit nemohu. Aniž bych s anténou cokoliv udělal Zdeněk hlásí, že se 
to trochu zlepšilo. 
Další volají většinou známe firmy z Moravy i Čech. Zatím žádná jiná tisícovka.
Až jako desáté spojení volá Honza OK1TJH z Velké Deštné. V Orlických horách je 
to prej o život - hroznej fukéř. S dalšíma tisícovkama ať už u něj nepočítám.
Přesto že mám silné prsťáky, začaly mne tuhnout ukazováčky na obou rukách. Když 
sem byl v lednu na Malém Sněžníku bylo kolem mínus deseti a rukavice stačily.
Dnes je kolem mínus dvou, ale tím větrem se to sráží o hodně níž. Měním prsťáky 
za "tříprsťáky" s vnitřním bonekanem. To je taky málo. Tak přidávám ještě slabé 
prsťáky. Konečně to pomohlo. Akorát psát v tom je umění.
Všude mám nafoukaný sníh. V batohu, v deníku, ve stanici, v PSV metru. Otázkou 
je jak si to nechá technika dlouho líbit.
Poslední spojení číslo dvanáct dělám s Juldou OK1XWW ze Dvora Králové. Čekal 
jsem, zda se ještě neozve Pepa OK1DRY, ale nikdo nikde. V 11:05 balím. Ještě 
dokumentuji svoje stanoviště na digitál. A honem pryč, zpět na hranici.
Vítr neustává. Spíše naopak. V silných nárazech se mě pokouší srazit. Jednou se 
mu to dokonce povedlo, když jsem stál na jedné noze ve snaze vyhrabat se z 
hluboké závěje, srazil mne do kolen.
Na hranici se napojuji na žlutou značku a pokračuji na Studený. První kilometr 
jdu ještě po vrcholovém platu s větrem v zádech. Ten se mnou co chvíli smýkne až 
zavrávorám. Ještě že mám hůlky. Celou dobu jsem zasypáván zvířeným sněhem. 
Začínám klesat do sedla a vstupuji do mladého lesa. Tím vítr i sníh mírně ztratil
na intenzitě. Potkávám v protisměru několik běžkařů. Chudáci ještě nevědí do čeho
jdou.
V sedle, kde žlutou křižuje modrá značka z Horní Lipové, potkávám dva svačící 
lyžaře. Když  vidí, že na batohu táhnu anténu s ironickýcm úsměvem na tváři se 
mně ptají jaký mám příjem. Odpovídám že dobrý a začínám stoupat úbočím 
Studeného.
Jdu stále po žluté, ale v půlce svahu chvíli bloudím. Je to tady špatně 
značeno. Široká cesta odbočuje doleva, ale značka pokračuje kolem houští rovně. 
Než jsem na to přišel, stálo mě to několik desítek metrů a několik minut navíc.
Na vrcholu Studeného odbočuje značka ostře vpravo. Zde se zastavím až na 
zpáteční cestě. Teď pokračuji na Lví horu. Na půl kilometru musím o dvacet šest 
metrů sestoupit a znova nastoupat skoro do původní výšky, vlastně o metr míň. 
(Studený 1042, sedlo 1015, Lví hora 1041)
Na vrcholu Lví hory je malé prostranství mezi stromy s velkou, na výšku více jak 
dvoumetrovou závějí. Z ní na jejím hřbetu trčí několik soušek. Jednu z nich 
použiji jako stožár a v závětří muldy se schovám.
Rozbaluji anténu a šroubuji na ni kabel. S mírnými obtížemi se škrábu na závěj. 
Rozdělávám třmen, hlavně neztratit křídlovky. Mezi poryvy větru se snažím 
nasadit třmen na soušku a posléze ráhno na třmen. Celé to pak opatrně 
sešroubovat. Uf, podařilo se. Azimut opět 270. Zpět za závěj a připravit vše ostatní.
Začínám ve 12:35 hláškou na OK0C. První je na pětistovce opět OK2PGJ. Hned po 
něm Olda OK1AID z Broumova a pak se ozývá slabším signálem Jirka OK2PJD - první 
muž průběžného pořadí - z tisícovky Velká hora nad Vrbnem. Dáváme si navzájem 
pouze 56. Není se čemu divit, mezi námi je Hrubý Jeseník se svými nejvyššími 
vrcholy.
Tak nevím jestli za závějí je nejlepší místo. Bez ustání jsem zasypáván sněhem. 
Na deníku se mi tvoří led, u nosu mi mrzne nudle.
Jako devátý volá Honza OK1TJH. Je na cestě mezi sedlem pod Homolí a Záhořím. 
Ptám se zda nepotkal rodinu Pepy OK1DRY. Nepotkal, ale slyšel je ještě ve 12:30 
na Malé Deštné. To je škoda, minul jsem je o pár minut. Chvíli před třináctou 
dělám poslední jedenácté spojení s Josefem OK1JTH z Předměřic. 
Zkouším ještě vyfotit svoje stanoviště. Ale když chci po nafocení dvou záběrů 
foťák vypnout, zjišťuji že se kousnul. Nereaguje ani jedno tlačítko. Dávám ho 
tedy zapnutý zpět do tepla za mikinu. Snad si dá říc.
Balím vybavení, sundávám anténu a přidělávám ji na batoh. Odcházím zpět na 
Studený.
V sedle vytahuji foťák. Je stále zapnutý, ale bohužel všech patnáct fotek je 
vymazáno. Zkouším ho vypnout. Nereaguje. Vytahuji a znova zandávám baterky. Sice 
se vypnul, ale zas nejde zapnout. Prdím na něj. Jenom škoda že jsem přišel o 
nafocený materiál.
Na Studeném anténu opět pomocí jedné hůlky a gumicuku vážu ke stromku. Na Smrku 
mi anténu držely v požadovaném směru větve smrčku, tady to tak dobře nevychází. 
Ráhno proto musím dodatečně fixovat připevňovacím páskem z batohu, jinak se mi 
stále otáčí po větru tj. na severozápad.
Po zapnutí stanice ve 13:37 nejdřív ladím po pásmu. Na 525 jede čilý provoz. 
Pepa DRY, Jana DRK a Anička KKH jsou na Velké Deštné. Dělám je na první 
zavolání. Pak zkouším jít ještě na 575, kmitočet Jirky OK2PJD, ale tam je ticho, 
asi už to zabalil.
Po oznámení na OK0C přecházím tradičně na pětistovku. První zavolal Boguš 
SP9PKM/9. Spojení přibývají v obvyklých intervalech. Až po devátém QSO s Honzou 
OK2ILA/p z Opavy dlouho nic. 
Navíc zjišťuji, že my chybí jedna teplá rukavice. Na chvíli jsem si ji sundal a 
položil ji na batoh a teď ji nemůžu najít. Vybíhám po větru a koukám pod stromy 
s nadějí, že se snad někde zachytila. Nacházím ji patnáct metrů od stanoviště. 
S úlevou se vracím zpět a dávám výzvu na OK0F a na OK0C. Volá Ruda OK1MRE/m z 
Nové Paky. Po dokončení spojení mi ještě relátkuje vzkaz od Zdeňka OK1ZPC ať to 
otočím na západ. Víc na západ to opravdu nejde. Takže zase nic. Přitahuji pásek 
na ráhnu a stáčím anténu na jihozápad. 
Hned po tom se ozval Milan OK2SEV z Havířova se slovy "To je dost, že jsi to 
otočil na východ". Tak nevím, asi postraní lalok.
Milan byl jedenáctý. Pro dnešek končím. Zabalit, rozmontovat a honem do údolí. 
Prvních pár metrů vede rovnou proti větru. Je to boj. O vítr se dá opřít.
Zpět do sedla a po modré na vlak do Horní Lipové. Za cedulí Jesený potok mě 
napadá zkusit ještě foťák. Sláva jde zapnout. Ale baterky už jsou těsně před 
koncem. Fotím tedy aspoň čtyři snímky.
Cestou vlakem jsem zaslechl pár lyžařů, kteří se bavili o tom, že Keprník se 
musel dnes kvůli větru přecházet po čtyřech. Tak zle jsem na tom sice nebyl,
ale stačilo to.


Všem velice děkuji za spojení. 
Těším se na slyšenou z dalších tisícovek.


(c) 2004    Igor OK1TGI