Orlická jedenáctka Z Letohradu vyjíždím vlakem již v pátek v 14.33 (všechny časy SELČ) směr Častolovice - Rychnov nad Kněžnou. V Rychnově padesát minut čekám na autobus směr Deštné. Po hodince velice živé jízdy horskými serpentinami (desetiletý chlapeček sedící za mnou prohlásil, že řidič s námi jede jak kdyby nás ukrad) vystupuji na konečné Deštné - Zákoutí. Je 17:40. Bez problému nalézám modrou turistickou značku, přecházím provizorní mostek přes Bělou a odbočkou vpravo značku ztrácím. Vracím se zpět k mostku a tentokrát správně odbočuji vlevo. Začátek je velice výživný. Během prvního půl kilometru nastoupám 210 metrů. Na rozcestí značených tras přecházím na zelenou. Nebe se zatáhlo šedivou oblačností. Je šílené dusno. 18.30 spadly první kapky. Kolem asfaltky, po které už deset minut kráčím vzhůru, je několik ŘOPů (lehké opevnění). Pokud začne pršet, tak se do nejbližšího schovám. Nad serpentinou, která je dobře patrná i v mapě, začíná intenzivní déšť. Prchám zpět do první zatáčky, odkud jsem viděl poslední ŘOP. Je v lese, od cesty dobrých 150 metrů. Přibíhám k němu už řádně mokrý. Rychle odepínám batoh a hážu ho vchodovým otvorem dovnitř. Pak se tam škrábu sám. Což je mírný problém, neboť spodní hrana dveří je metr dvacet nad terénem. Nasazuji horolezeckou techniku sokolík a za chvíli už mžourám do temnoty. Nic neriskuji a vytahuji z batohu baterku s popruhem na hlavu tzv. čelovku. Bunkr je čistý, skoro by se dalo říci až útulný. Jelikož déšť venku neustává, spíše naopak, a čas velice pokročil, rozhoduji se, že dnešní noc strávím zde. Usínám někdy kolem desáté. Budím se už v jednu po půlnoci a nemohu zaboha zabrat. Tak, jak mne doma v paneláku občas ruší hluk, tady mne znervózňuje to ticho. Navíc se mi hlavou honí myšlenky na počasí. Jen ať není bouřka. Budík na digitálkách zvoní ve 4:00. V bunkru je ještě úplná tma. Nakukuji ven. Tam, vhledem k tomu, že opevnění je uprostřed lesa, také příliš světla není. Proto ještě na chvíli ulehám a vstávám až v 4:18. Vylézám, resp. vyskakuji na vzduch do lesního šera. S obavami vzhlížím k obloze. Mezi stromy svítí hvězdy. Po dešti ani památky. Vykonávám různé potřeby, balím a jím. To vše skoro současně. V 6:00 musím být QRV na Kamenném vrchu. Ten je vzdálen asi kilometr, možná dva. Ve 4:50 jsem zpátky tam, kde jsem včera za deště skončil. Pode mnou v dálce svití Rychnov. Asfaltka se začíná svažovat s kopce. Vlevo u cesty stojí prostorný turistický přístřešek. Kdybych včera dorazil až sem, nocoval bych tady. V ranním šeru blikají v dálce oranžová pouliční světla Hradce Králové. Přecházím cestu. Drápu se vysokou trávou a nízkým smrčím vzhůru na plochý vrchol dnešní první kóty. Na malém paloučku zřizuji přechodné stanoviště. V 5:31 jsem připraven. Anténa, 4-elementová KRCka, je pouze metr a půl nad zemí, na stožárku zapíchnutém do starého, trávou porostlého vývratu. Směr jihozápad. Zbylý čas do 6:00 věnuji přípravě deníku, úpravám vybavení a zejména přípravě svého zevnějšku na bezmála třicetikilometrovou trasu. Příprava spočívá především v preventivním mazaní Indulonou na různých částech těla, mnohdy těžko dostupných. Na jasnou oblohu vychází oranžový kotouč Slunce. Mouchy po mně lezou jak po lejnu. 5:58 zapínám zařízení. Kontrola PSV a výstupního výkonu. Vše v normě. Ladím na 145.500 a ptám se, zda je kmitočet volný. Vašek OK1PSY ze Svitav mně žertem odpovídá, že je obsazen stanicí OK1PSY čekající na stanici OK1TGI. Přeju dobrého jitra a předávám údaje do diplomu. Vašek kompletuje spojení a zároveň se omlouvá, že dnes nebude mít čas mne sledovat nepřetržitě celý den, neboť musí pracovat pro blaho rodiny (výfuk auta). Ale ve volných chvílích se po mně koukne. To už volá Zdeněk OK1ZPC z Čelákovic. Po předání dat mne informuje, že si program expedice stáhnul z paketu (stejně jako PSY), a z kopců, které ještě nemá ho určitě uslyším. Těším se na slyšenou. Další je Láďa OK1FRD z blízkého Rychnova. Stěžuje si, že také musí doma dneska pracovat (sádrokarton), ale pokusí se být na příjmu. Loučíme se s přáním všeho dobrého. 6:06 volá Rosťa OK1CTT z Mladé Boleslavi. Aby mne nepropásl musel si dát budík. Moc se mu nechtělo, ale nakonec přeci jenom vstal. 06:12 po chvilce volání výzvy přichází Věra OK1YB z Poděbrad. Taky si prý musela přivstat. 06:18 Ota OK1XP z Prosečné, 06:21 Zbyněk OK1WZV z Prahy. Pak se dlouhou (na moje poměry) nic neděje. Selfspotuji se na převaděči OK0F (a zároveň na OK0AC). Vrtím anténou sem a tam. Nikdo nic. Tak zkouším ještě OK0C. 06:30 OK1IFF mobil. Franta je na cestě v Jánských Lázních. V 06:32 tedy už po limitu, který jsem si pro jednotlivé kóty stanovil volá OK1DRY/p. Pepík je na cestě na tisícovky do Jizerek. Teď je v Kutné Hoře. Zkouším ještě volat výzvu. Zdeněk OK1ZPC mne upozorňuje ať šetřím baterky. 06:37 přeci jenom volá OK1KKH/p Anička - dcera OK1DRY. Jede taky do Jizerek. Balím a opouštím kótu. Není času nazbyt. V 7.15 musím být QRV na sousedním Sedloňovském vrchu. Mám drobný avšak významný zlepšovák. Anténu s upevněnými prvky přivazuji na stojačku dozadu na batoh. Reflektor vychází nad zadek a první direktor dvacet cenťáků nad hlavu. To mám ještě metrovou záclonovou tyč upevněnou ve stejné výšce na batohu zleva. Vypadám jak větrný mlýn po vichřici. Takto postrojen se u cesty potkávám s lesní zaměstnankyní - ožínačkou trávy. Má v ruce srp (bez kladiva). Když mně před sebou spatřila, sevřela rukojěť svého pracovního nástroje tak pevně, až ji zbělaly klouby na rukou. Do tváře nasazuji výraz ustaraného výzkumného pracovníka ochrany ovzduší a krokem plným odhodlání ji neohroženě míjím. V 7:03 jsem přes maliní, ostružiní a borůvčí vyšplhal na Sedloňovský vrch. Kolem mne je řídký smíšený les. Anténu vážu gumicukem (OK1TJH-cukem) na suchý pahýl do třech metrů. Kolem mne mračna much. 7:14 první je opět OK1PSY a druhý OK1ZPC. Teď už to frčí lépe. Stanice známé i méně známé přibývají o poznaní rychleji. 7:27 dělám celou rodinu OK1DRY/m, OK1DRK/m (Jana), OK1KKH/m. Na cestě do Jizerek zastavili na Zavadilce. 7:39 mám Josefa OK1MNC z Hradce Králové jako devatenácté spojení ze Sedloňovského vrchu a končím. Na cestě na Vrchmezí míjím dvojici mladých trempů. Čučí na mne jak na zjevení. Holt osvěta mezi mládeží chybí. Na Vrchmezí to chodí ještě lépe. Vzpomínám si, že kdysi jsem četl v Amáru reportáž, jak zde vysílál o Polním dnu redakční tým. Anténu gumicukuji k triangulační tyči. Začínám v 8:26. První trojice stejná jako na předešlé tisícovce. OK1PSY, OK1ZPC, OK1CTT. Chlapi mne hlídaj. 8:30 mne v záplavě stanic volá Vašek OK1CVP až z Plzně. (QSO 7.) 8:33 Ty mouchy jsou čím dál tím drzejší. 8:38 DRY, DRK, KKH všichni /m. Už jsou u Tanvaldu. (QSO 13.-15.) 8:40 Milan OK1MMD až od rakouských hranic z Hojné Vody JN78IR (16.) Končím v 8:45 s Josefem OK1DAM/p. (22.) - už nemám volné kolonky. Sešit má pouze dvaadvacet řádků. A na další stránce už mám nalinkováno na Šerlich. Od Vrchmezí se po červené vracím k rozcestí se zelenou, kde jsem při cestě tam potkal již zmíněné vyděšené trempy. Pak pokračuji dále po červené, po hlavním hřebenu Orlických hor, přes prales Bukačka na další vrchol. Na Šerlichu pár metrů od cesty, v hustém lese, vážu anténu opět k červenobílé tyči označující výškovou značku. Avizované časy se mi zatím daří držet. Začínám dokonce o osm minut dříve. 9:52 je první opět Vašek OK1PSY. 10:00 dělám expedici v Jeseníkách, konkrétně na Čerňavě. Je to postupně Jirka OK2PJD, Věra OK2WKF a Jarda OK2PKF (10.-12.) 10:07 další expedice v Jeseníkách, tentokrát na Vozkovi. Tam je Radek OK2HGW a Milan OK2HWP (17.-18.) Po cestě od Masarykovy chaty přibíhá chlap a za ním horda dětí. Zastavují dvacet metrů ode mne a za hysterického řevu toho chlapa začínají na místě cvičit nějaké posilující cviky. Jedná se o nějaký polský mládežnický sportovní klub. Chvíli se řvaní dá vydržet, ale v 10:12 končím spojením s Jirkou OK1AWR (20.) V 10:30 jsem u Masarykovy chaty. Pívo je zde drahé. Proto nechávám batoh s anténou na trávníku před vchodem. Z batohu oddělávám PET láhev a vkrádám se na hajzlík. Rychle doplňuji chladnou vodu. Stoupám ze sedla po asfaltce úbočím Malé Deštné. Slunce stojí vysoko a nemilosrdně praží. Míjím turisty v šortkách a tílcích. Vzhledem k nedostatku pigmentu si nemohu takový přepych dovolit. Mazat se furt krémem se mi nechce. Proto se ploužím krajinou v triku s dlouhým rukávem a dlouhých kalhotách. Krk mi chrání uvázanej šátek (nostalgická vzpomínka z mládí) a hlavu apartní klobouček naražený do čela. Teče ze mě jak ze špekáčku nad ohněm. Pod Malou Deštnou uhýbám z cesty a plazím se vzhůru vyprahlou pasekou. Tu a tam se osvěžím červenýma malinama. V 10.53 už není kam stoupat. Mouchy mi lezou do uší a očí. Anténu montuji na malou oplocenku. Ráhno je asi ve dvou a půl metrech. 11:03 první opět OK1PSY. Chodí to vcelku obstojně, ale žádná tisícovka. Příště musím volat výzvu s uvedením kopce, aby všichni věděli, že jsem se posunul. Končím v 11:18 spojením s Pavlem OK2CPG z Brodku (18.) Balím a razím směrem k Velké Deštné, která se tyčí na dosah ode mne. Musím zpět na asfaltku. Kolem bufetu a přes rozcestí mířím po zelené na nejvyšší bod expedice. 11:51 Velká Deštná. Na můj vkus je zde příliš lidí. Na malou dřevěnou rozhlednu se ani nepokouším dostat. Zalézám do ústraní. Anténu gumicukuji k malému smrčku. 12:03 první je tentokrát Karel OK1MUK z Radhoště (bohužel jde pouze o název vesnice u Pardubic) a hned za ním Vašek OK1PSY, který má drobné problémy s koncovým stupněm. Další je OK1CTT. 12:06 kromě Ládi OK1FRD volá i jeho syn Honza OK1FRD/2. (5.-6.) 12:07 DRY DRK KKH všichni /p z Smědavské hory (1084m) z Jizerek. 12:11 volá muž ve žlutém trikotu, tj. vedoucí muž průběžného pořadí tisícovek, Pepa OK2CPD z Malé Stolové 1009 m (15.) 12:22 OK1IFF/p Franta je na Sněžce (25.). Pak se ještě pokouším do 12:26 dovolat na Michala OK1MTZ, který je v Jizerkách na Ptačích kupách. Marně. Mám málo páry. Následuje dobrodružná cesta do sedla pod Jelenkou. Proč dobrodružná? Na mapě je na východním svahu Velké Deštné nakreslena klikatá neznačená cesta, která se mi velice zamlouvá. Nejprve jdu dolů pár desítek metrů po zelené. Pak cesta odbočuje vlevo zpět pod vrchol. Zatáčka zpět a najednou jsem zpátky na zelené. ?? Vytahuji mapu. Tudy ne přátelé. Obracím zpátky. A taky jo, tady je odbočka. Sice trochu zarostlá, ale vypadá průchozí. Původně plnohodnotná lesní cesta zarostla časem travou a malými stromky z náletu. Nicméně nějaká pěšinka je v tom znatelná. Ve třetí zatáčce tj. někde v půlce cesty do sedla idylka končí. Na cestu vytéká vydatný pramen a mění cestu v močál. Do páchnoucího bahna zapadám až po kotníky. Hledám únik do lesa. S anténou a stožárkem na zádech to není přes nízko rostoucí větve okolních smrků zas tak jednoduché. Co chvíli jsem chycen. Nejvíce podmáčené místo obcházím a snažím se vrátit na cestu. Leč ta více než cestu připomíná koryto potoka či menší říčky. Kameny, meandry a bahno. Musím jít mezi stromy. To ale vzhledem k mému "průjezdnému profilu" není vždy průchozí. Proto střídám levý a pravý "břeh". Někdy musím jít i korytem. Pochybnosti začínají hlodat. Jdu vůbec správně? Vytahuji mapu. Z ní nevyčtu stejně nic. Proto pokračuji podél "cesty" dál. Les přede mnou se prosvětluje. Zbývá přebrodit poslední bahno a jsem v sedle na asfaltce, po které vede modrá turistická značka. UF! Asfaltku přecházím na protější cestu, která vede přímo přes vrchol Jelenky a Koruny. Tím bojem s přírodou jsem se trochu zdržel a tak z Jelenky začínám s desetiminutovým zpožděním. Anténa je stejně jako na Malé Deštné ve dvou a půl metrech, přichycená k malé oplocence. 13:25 první je tentokrát Láďa OK1FRD. Hned po něm dělám OK2HGW, OK2HWP. Ti přešli z Vozky na Keprník. 13:30 expedice na Bukovci 1005 v Jizerkách (11-13). Je to Jenda 1ATX, Jirka 2DE a Viktor 1XW. 13:38 konečně dělám spojení s kolegou s práce Honzou OK1TJH/p - je na rodinné akci na Vysočině (20.) 13:46 na Jelence končím spojením s expedicí DRY, DRK, KKH. Ti jsou momentálně na Poledních kamenech (26.) Spojení na Jelence bylo tolik, že jsem je musel vpisovat do řádku s již zalogovanými QSO. Ale vyplatilo se, Jelenka hodila celkem 110 bodů. Akorát jsem se neslyšel s Věrou OK1YB, která mi na Deštné tvrdila, že se těší na spojení právě s Jelenkou. Měla to být pro ni nová tisícovka. Z tohoto důvodu ji zkouším několikrát zavolat, leč bezvýsledně. Jsem za polovinou akce. Jak ohledně vysílání tak ohledně turistiky jsem nadmíru spokojen. Spojení dost a nohy i technika drží. Přesně na čas začínám na Koruně. Kousek od contestového stanoviště OL7M. Anténa už klasicky na malém plůtku u stromku, půl třetího metru nad zemí. 14:15 první tentokrát 1ZPC 14:17 DRY a spol. stále na Poledních kamenech (4.-6.) 14:19 Michal OK1MTZ/p na Holubníku 1071m v Jizerkách (9.) 14:27 končím spojením s Zdislavem SQ6LAW (21.) Konverzace probíhá na obou stranách v česko-polštině. Při odchodu z Koruny si ještě zběžně prohlížím chatku OL7M. Teď si trochu máknu. Z Koruny musím sejít do hlubokého sedla a z něj se pak vydrápat na kótu Homole. Ta má výšku přesně 1000 metrů a je v seznamu tisícovek jako poslední. Z hlediska vysílání asi nic moc. Přicházím na úbočí Koruny. Přede mnou se odevírá pohled na zbytek hlavního hřebene, který ještě budu absolvovat. V dálce vidím Kunštátskou kapli a před ní znatelnou vyvýšeninu, která bude dnešní jedenáctou a poslední instancí. O kus zpět je Tetřevec se zalesněným vrcholem. A tohle? To snad ne! To musí být Homole. Takhle utopená a malá? Vytahuji mapu. Mé obavy se potvrzují. Když jsem včera koukal na hřeben z vlaku, myslel jsem si, že to co je ve skutečnosti Homole, musí být nějaký osm set metrový pahorek. Leč pravda je nelítostná. Na náhorní planině pod vrcholem Koruny se napojuji na asfaltku, která mne přivádí až do sedla pod Homolí. Je 16:01. Jsem téměř na vrcholku. Funím jak lokomotiva a zpocenej jsem jak myš. Stoupání na Homoli, po tom co má člověk za sebou 20 kilometrů hřebenovky, už přestává býti zábavou. Chvilku odpočívám a rozhlížím se kolem. Na takovéhle kótě musím dostat anténu co nejvejš. Štěstí mi přeje. U cesty leží dlouhá souška, připravena patrně na opravu tyčového značení. Vleču ji posledních pár metrů na k vrcholku. Ten je značen od cesty velice mírně vlevo. Bohužel tam je neproniknutelný hustý mladý les. Budu vysílat tedy z cesty. Čtyřmetrovou souš (odkrokováno) vážu i s anténou ke stávajícímu tyčovému značení. Oproti plánovanému času mám čtvrt hodiny náskok. Nečekám ale na nic a začínám volat výzvu. Kdo ví kolik budu potřebovat času na nutných 11 QSO. 15:16 První je Zdeněk OK1ZPC. Spojení jdou hůře. Rozmazlil jsem se předešlými lokalitami. 15:27 dělám spojení s Radkem na Bukovci (opět Jizerky). Jelikož mne Radek bere na prahu slyšitelnosti i srozumitelnosti, ať točím anténou jak točím, lopotíme se předáváním údajů dobré čtyři minuty. Radek mi dal report 23 já jemu 44. Je to QSO z Homole číslo 8. 15:33 s Oldou OK1FOD, který dnes neměl čas a až do teď ležel pod autem, kompletuji 11. QSO. I když bych se mohl ještě zdržet, času mám dost, už nemám sil volat dále výzvu. Balím a dávám si v klidu poslední tatranku. Sestupuji z Homole směrem na Tetřevec. Zjišťuji, že ten kdo dal Homoli jméno, se nemýlil. Minimálně ze dvou stran je opravdu homolovitá. Ze rtů se mi bezděčně derou slova básníka: "Ó kolena, kolena...." V půlce sestupu míjím skupinku tří polonahých turistů. Chlapi dva pětatřicátnicí a jeden padesátník jdou po cestě pouze v kraťasech. Uctivě si mně prohlížejí. Zejména anténu přidělanou na batohu. Zatímco co ti dva mladší mne zasypávají přívalem otázek typu: co to mám, čím vysílám a proč vysílám, ten starší vykřikuje. "To je mimozemšťan, s ním se nebavte!". Posléze: "Je to špión, rychle pryč!" Pročež rezignuji s vysvětlováním a prohlašuji že jsem pohyblivá vysílačka Svobodné Evropy. Pohyblivá proto, abych nemohl být zaměřen. "Tak to jste náš člověk" prohlašuje smířlivě ten nejstarší a spiklenecky na mne mrkne okem. Všichni mi kynou na pozdrav a odcházejí vzhůru. Já pokračuji v sestupu do sedla pod Tetřevcem. Výstup na Tetřevec sice není tak prudký jako u předchozí kóty, za to je o něco delší. Můj fyzický stav (hlavně stav stehenních svalů) ho nedovoluje provést na jeden zátah. Moc mi to už nevadí. Času je dost. Hlavní je, že vydržely kyčle a kolena, se kterými jsem měl vždy největší problémy. Tetřevec má, jako většina kopců v Orlických horách nevýrazný vrchol. Procházím po je plochém hřebeni a očima marně pátrám po triangulační tyči. Když se mi zdá, že cesta se začíná lámat dolů, odbočuji od cesty vpravo, do řídkého, usychajícího lesa. Chvíli hledám nejvhodnější místo a nakonec zastavuji u skupinky několika uschlých smrků. Na jeden s nich pak gumicukuji anténu. Zase s patnáctiminutovým náskokem se ptám na volný kmitočet. Pětistovka je obsazena "místním hovorem". Musím na 525. 16:15 první je tentokrát Janko OK8TNA z Kozákova. 16:20 mne Josef OK1MNC (5.), se kterým mám už dnes několikáté QSO upozorňuje že jsem na stejné frekvenci s Jeseníkama. Děkuji mu za info, dělám ještě Vaška OK1PSY a točím anténu na východ. 16:26 chvilku mu trvalo než jsem se na ně dobouchal. Nakonec dělám OK2PJD, 2WKF a 2PKF na Červené hoře (7.-9.) 16:35 poslední z Tetřevce je Mirek OK1APT z Lomnice nad Popelkou (18.) Zbývá poslední kóta. Převýšení mezi Tetřevcem a kótou nazvanou dle seznamu U Kunštátské kaple není naštěstí příliš velké. A i když při posledních spojeních na Tetřevci mi začaly ve stehnech cukat křeče, daří se mi zdolat poslední vrchol bez větších problémů. Samotný nejvyšší bod má být vpravo od cesty v podobném typu porostu jako na Tetřevci. Chvíli po něm bezvýsledně pátrám. Pak se usazuji do stínu skupiny pětimetrových smrčků. Oproti itineráři mám už více než půlhodiny náskok. Pomalu kompletuji zařízení. Mám toho už plné zuby. Vedro, dusno, slunce a navíc všude přítomné vlezlé mouchy. Při přivazování antény na jeden ze smrčků se ozvalo z Polska bouřkové bublání. Není na co čekat. Zapínám zařízení a na 525 se ptám na volný kmitočet. 17:16 odpovídá Zdeněk OK1ZPC, že už na mne čeká. Předáváme si údaje do diplomu a navzájem si děkujeme za všechny dnešní spojení. Začínám mít jemně nakřáplý hlas, hlasivky už dosluhují. 17:22 Rosťa OK1CTT (7.) mi říká, že už musím být vymluvený jak trhovkyně. Pak se mne ještě ptá, co bych si teď nejvíc přál. Říkám, že pivo a sprchu. Tak si mám dát jedno na něj. Děkuji Rosťovi za všechny spojení. Je první kdo se mnou dneska udělal všech jedenáct kopců! 17:26 další "kompletní" je Láďa OK1FRD (11). Přesto, že dneska musel doma pracovat, stihnul mne na všech lokalitách. V té samé minutě volá Karel OK1MUK a ptá se, kam dnes ještě pokračuji. Oznamuji mu, že už rozhodně nikam. 17:27 Honza OK1FRD/2. Děkuji mu i celé jeho rodině za mnoho QSO. Slibuji QSL lístek s osobním věnováním. Opět z dálky hřmí. 17:30 poslední spojení celého podniku - Pavel OK1ADT z Pardubic. Balím zařízení a skládám anténu. Sním poslední hrst rozinek, které jsem si nesl v kapse. Zapíjím to několika doušky zteplalé vody. Zbývá ji v lahvi necelý půllitr. Budu muset zamířit na noc někam do údolí. Padá tak původní plán nocovat na hřebeni. Okolo Kunštátské kaple a přes Pěticestí mířím na vrch Zakletý. Zde je konečná vleků FIS sjezdovek a nód OK0NB. Sem přicházím v 18:20. Chvíli dávám oraz a okukuji antény dvoumetrového a sedmdesátkového vstupu OK0NB. Čeká mne velice nepříjemný sestup po červené sjezdovce. Červená a posléze modrá sjezdovka mne úplně dodělaly. Aby sestup nebyl tak prudký, dělám na sjezdovce obloučky jak při lyžování. Pod kopcem jsem totálně hyn. Brněj mně zuby a motaj se mi haksny. Potácím se dál lesem po žluté značce. Na chvíli si musím sednout do jehličí. Podle mapy bych měl být kousek od chalup samoty Strašidelný mlýn. Jsem u prvního stavení. Je u něj přístřešek s pramínkem. Odhazuji batoh v dál a chlemtám chladivou vodu. Po zahnání první žízně vybaluji chleba s trvanlivým salámem (Poličan - turistova spása). Během večeře rekognoskuji terén. Chalupa není obsazena, ale trávníček je čerstvě posekán. Pokud se majitel do půl hodiny neobjeví, budu dnes spát tady. Pivo už dneska nedopadne, to je nad moje síly. O půl osmé zalézám do spacáku a nepromokavého vaku. Ulehám pod chalupou u dřevníku. Jsem asi natolik vydundanej, že se mi nedaří usnout. Nad hlavou mi sem tam přelétne smrtihlav. Kolem desáté začíná vydatně pršet. Zalézám více pod převislou střechu dřevníku. O půl dvanácté je po dešti a vycházejí hvězdy. Konečně usínám. Budím se deset sekund před budíkem tj. za deset sekund 4:00. Vstávám. Dnes není čas polehávat. V 6:50 mi jede z Rokytnice autobus. Hledat o půl páté v temném lese za svitu baterky turistickou značku je opravdu dobrodružné, zvláště pokud spěcháte na 6 km vzdálenou autobusovou zastávku. V pět hodin procházím v Říčkách kolem chalupy, před kterou sedí u stolu dva chlapi. Podle pronikavého alkoholického zápachu to táhli celou noc. Chvíli na mne připitoměle mžourají. Pak, drobátko si šlapajíc na jazyky, volají ať si jdu dát panáka. Nakonec celé akce jsem přeci jenom ukázkově zabloudil. V mapě jsem si našel zkratku. Od modré značky vlevo přes most lesem do kopce. Pak přejít pole a po silnici do Rokytnice. Dopadl jsem přesně podle rčení: "Zkratka byla delší, zato více namáhavá. 5:37 přecházím mostek a od potoka stoupám lesem vzhůru. Mám proti plánu mírné zpoždění. Proto se ho snažím dohnat zrychleným tempem. Při tom samozřejmě míjím nenápadnou odbočku. Místo, abych už dávno přecházel pole, plácám se kdesi v údolí, hluboko v lese. Tuším problém a vytahuji mapu. Podle ní jsem měl zdolat prudké stoupání. To se zatím nekonalo a tak pokračuji dál. Nakonec se napojuji na lepší lesní cestu a stoupám do prudkého kopce. Z toho soudím, že jsem se chytil. Omyl. Vycházím z lesa a čučím jak vejr. Kde to jsem? Horečně studuji mapu. Podle ní jsem o kilometr níž po proudu potoka, něž jsem měl původně být. Do odjezdu autobusu zbývá 40 minut. Nezbývá než sejít alejí k Novému Dvoru a tam se napojit na žlutou. Po ní se dostanu do Rokytnice. Je to z kopce a pak zas do kopce. Tomu jsem se chtěl právě vyhnout. Všechno dopadlo dobře. Uřícenej jak Sagar po Velké Pardubické přicházím na zastávku s patnáctiminutovou rezervou. Do domácího QTH přijíždím po 41 hodinách. Ucaprtanej jak malej kluk, ale spokojen. Velice děkuji všem co se mnou udělali byť jediné spojení. Zvláštní dík patří těm co si přivstali a zavolali mne na první tisícovce. Převelice děkuji Rosťovi OK1CTT, který se mnou udělal všech jedenáct lokalit. Největší poděkování patří Láďovi OK1FRD, který nejen že mě udělal na všech kopcích, ale nechal vysílat i svého syna Honzu jako OK1FRD/2. Takže rodina FRD se mnou udělala celkem 16 QSO. O jedno spojení více jsem navázal s rodinnou expedici OK1DRY,DRK a KKH. Těm patří speciální dík. Protože vysílali i z několika tisícovek, mám od nich nejvíce bodů. Celkem 108. Na slyšenou příště. Statistika Orlické jedenáctky ze dne 2.8.2003 --------------------------------------------- p.č m.n.m. QSO čas vysílání (min) ----------------------------------------------------------- Kamenný v. 295 1037 10 37 Sedloňov.v. 260 1050 19 25 Vrchmezí 211 1084 22 19 Šerlich 314 1027 20 20 M.Deštná 203 1090 18 15 V.Deštná 179 1115 25 23 Jelenka 215 1083 28 21 Koruna 188 1101 21 12 Homole 391 1000 11 17 Tetřevec 280 1043 18 20 U Kun.k. 285 1041 15 14 ---------------------------------------------------------- CELKEM 206 3h 43min BODY 610 Čas strávený mimo domov 41 hodin. Mezi tisícovkami jsem našmajdal 23,5 km, celkově 39 km Padly: 4 tatranky, 2 sušenky Opavia dobré ráno, 4 krajíce s máslem a salámem, několik deka malin a borůvek. Vypito cca 8 litru vody Shodil jsem 3 kila tukových zásob. Za vlak a autobus jsem vyplázl celkem 128 Kč (c) 2003 Igor OK1TGI