Abych stihnul začátek kontrolního závodu, vyrážím již na velikonoční neděli odpoledne. Veškeré vybavení jsem zredukaval do jednoho batohu.Oproti minulému závodu jsem doma nechal foťák a zásoby vody.
Na nádraží potkávám známeho z práce. Jede taky do Litic, ale na rozdíl ode mne ... do hodpody.
Cestou Vojdu (což je jeho přezdívka) zasvěcuji do tajů radioamatérského sportu. Kouká na mne dosti vyjeveně. Přesto mně od vlaku kousek pomáhá se stožárem. Pod strmým stoupáním, kde se naše cesti rozdělují, se loučíme a já beru stožár na rameno a supím s 45 kg na zádech do prudkého kopce. Vojda za mnou jestě volá, ať se večer stavím v hospodě.
Na hospodu nemám pomyšlení. Musím ještě do tmy vše postavit. Hlavně stožár s anténou, k čemuž musím v lese najít soušky a setavit z nich trojnožku k zajištění spodní části stožáru. Stihnul jsem to tak tak. Vše je připraveno. Pouze trochu mne znervóžnuje že jsem stan musel postavit na zbytcích sněhu. No snad to přes noc přežiju. Závod proběhl v pohodě. Na výzvu přišel i jeden S5.
Dvakrát za závod musím vylézt ze stanu a trochu se protáhnout - mravenčí mi nohy.
Při balení zjišťuji, že pro příště budu muset změnit místo. Pod stanem, kde roztál sníh je to samej bobek a ve staré trávě se plazí pár klíšťat. Pryč odsuď !!

Doma rozhoduji že subregianál pojedu z jižního úbočí které je takřka bez stromů musím najít místo někde nad jámou lomu. Přemýšlím, že bych nebral ani stan. Tím jak je malý je totiž děsně nepohodlný. Mám doma zánovní vojenský jehlan, že bych z celt a soušek postavil nějakou boudičku.... ?
Týden před závodem odjíždím s plánkem přístřešku opět na Chlum. V batohu mám dvě vojenské celty, kus igelitu, sekyru, pilku, metr a hřebíky.
Mám štěstí. Na vhodném místě u cesty lesáci ztáhly pár kubíku klád. Rozhoduji že přístřešek přilípnu k čelu této hromady. Celé dopoledné řežů, sekám a stloukám a v hlavě mi hučí lidová písnička ..."kdyby na mne hajný přišel on by mně to všechno vzal"... Všechny nařezané polotovary, celty, nářadí a i malou sesličku, která my dala nejvíc práce schovávám do smrkového mlází. Snad tady do příští soboty vydrží. Je sobota 1. květen, je lasky čas.....
V 7.00 místního času jsem na kótě.
Zjišťuji že jsem s sebou nevzal PET láhev na vodu. A průůšvih je na světě. Lítám po lese a hledám odpadky. Za půl hodiny vyhrabávám z jehličí skleněnou půlitrovku. Podle vybledlé etikety od nějaké višňovice. Je ještě se špuntem, a voní nastěstí doopravdy po "višních". Sterilita je zaručena. Hodila by se sice nějaká vetší nádoba, ale další půlhodinové pátrání nepřináší žádné další výsledky. Co naplat, stále lepší než chodit 700m tam a 700 m zpátky s ešusem.

Stavím "boudku" se stolkem a se židličkou. Nádhera. Sestavuji 11 elementovou F9FT. Nasazuji ji na stožár a celé monstrum vytahuji do 11 metrů. Uvazuji a dotahuji kotvy. Slunce pálí jak v červenci. Kolem prochází školní výlet a někteří vtipně poznamenávájí, že podle antény to vypadá, že jsem tremp, který se rád v přírodě kouká na televizy. Ve 12.00 UTC je vše hotovo.
Odcházím pro vodu. Když ji u potůčku nabírám projde kolem mne nahoru milenecká dvojice. Zpátky jdu pár kroků za nimi. Když vyjdou z lesa na mítinu, kousek pod mým ham shackem, je hoch uchvácen výhledem natolik, že sundá ruku z ramene svoji dívky a nadšeně rozhazuje rukama, a vykřikuje "....vo caď by se to vysílalo. Sem postavit půlku, tak mám devítku santiágo až v Ústí..." Načež uvidí moji anténu, zmlkne, vezme dívku kolem ramen a tiše zmizí v houští. Škoda. Dívku mohl nechat tady.

Ve 14.00 UTC začínám závod na SSB. Je to nádhera. Zatím teda jenom české stanice, ale vše většinou na první zavolání. Chvíli před 16.00 dělám první DL stanici. Svoji první v životě !!. V šest našeho času vařím polévku, obligátní nudles. Z vrchu přichází kluk, podává mi ruku, OK1 (zbytek jsem už zapomenul). Chvíli zůstáváme v družném hovoru. Líči mi svůj zážitek s bleskem na hřebeni Orlických hor. Loučíme se a on odchází dolů na vlak do Hradce.
Zasedám zpátky k zařízení. Pásmo začíná slabě praskat, že by nějaká bouřka ? To by tady asi nebylo moc pěkné. Blíží se tma chystám čelovku a pro jistotu svíčky. Praskání sesiluje, ale nic zatím nevidím. Kolem desáté SELČ se začíná na obzoru nad Vysočinou slabě blejskat. Z ničeho nic děsný rachot a blesky. Málem jsem si fouknul do textilu. Naštěstí nejde o bouřku. Na protějším kopci na Litickém hradě, který mám před sebou jako na dlani, je ňejaká sláva s ohňostrojem. Ufff.

Blesku od bořky přibívá. Nastěstí jsou stále daleko. Jsou do červena a ani hrom není slyšet. Vítr zatím nefouká. Přemýšlím co dělat v případě, že se přiblíží. Kterým směrem prchat.
Čelová baterka nějak nechce svítit. Měním podruhé baterii. Ty červené wonder stojí za prd. Za chvíli zkomírá i ta. A tak jedu většinou při svíčce. Vypadá to jak o dušičkách
Jako sluchátka používám PC-náhlavku. K mikrofonu jsem dodělal zesilovač a jedu povětšinou se zapnutým VOXem. Je to fajn mít obě ruce volné. Levou směruju anténu pravou ladím a píšu.
Parkrát zkouším i CW. Ale s ručním RM klíčem zvládám psychicky jen několi spojení.
Myslel jsem, že to zvládnu non-stop, ale nad ránem je tak málo stanic, že si hážu šlofíka. V seďe.
Za hodinu a půl, ještě za šera mne budí zima a mítný déšť. Pro jistotu přehazuji přes horní celtu igelit. Naštestí déšť za chvíli ustává. Snídám.

Kolem osmé prochází kolem myslivec s dvojkou přes rameno. Nic neříká, ani se nastaví, ani nenabíjí.

Židlička vlastní výroby je perfekní i když se trošku rozpadá. Holt nejsem truhlář ani tesař. Ale proti tomu v jakém skrčenci jsem posledně vysílal ze stanu je to minimálně o 200% lepší.
Po závodě čekám na nádraží na zpáteční vlak a poslouchám z rozhlasu od výpravčího přímí přenos z mistrovství světa v hokeji. Hrajeme s finama druhý finálový zápas, prohráváme. Po příjezdu vydím ještě třetí třetinu a naše vítězné prodloužení.
Prostě to byl nádherný víkend.